ECLI:CZ:US:2000:1.US.363.2000
sp. zn. I. ÚS 363/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného advokátem JUDr. F. U. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 1999, č.j. 1 Co 38/99-37, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností ze dne 10. 6. 2000, doplněnou podáními ze dne 24. 7. 2000 a 7. 9. 2000, brojí proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 1998, č.j. 23 C 66/98-24, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce. (Posledním podáním ze dne 7. 9. 2000 stěžovatel (jeho právní zástupce) k výzvě Ústavního soudu vysvětlil, že - oproti původnímu návrhu - napadá právě citované rozhodnutí ze dne 31. 3. 1999, jež je uvedeno v záhlaví.)
Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") ve spojení s čl. 37 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 23 C 66/98, z něhož zjistil, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo stěžovateli doručeno již dne 29. 4. 1999.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákona k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), tj. v tomto případě dnem 29. 4. 1999. Ústavní stížnost však byla podána k Ústavnímu soudu, resp. předána k poštovní přepravě teprve dne 15. 6. 2000. Z toho plyne jednoznačný závěr, že lhůta k podání ústavní stížnosti dodržena nebyla.
Proto soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 9. 2000
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj