ECLI:CZ:US:2000:1.US.377.2000
sp. zn. I. ÚS 377/2000
Usnesení
.
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti rozhodčímu nálezu jmenovaného rozhodce JUDr. I. V., takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podáním ze dne 22. 6. 2000 podal Ústavnímu soudu návrh ústavní stížnosti, v němž požaduje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozhodčí nález jmenovaného rozhodce JUDr. I. V. ze dne 14. 4. 2000, vydaný na základě návrhu P. H., jako věřitele, proti stěžovateli jako dlužníkovi.
Obě strany mezi sebou uzavřely písemnou smlouvu o půjčce Kč
220 000,-- a v důsledku neshod o splácení dluhu požádal věřitel o vydání rozhodčího nálezu. Veškeré spory z tohoto závazku se smluvní strany zavázaly řešit formou rozhodčího řízení před jedním rozhodcem, na jehož osobě se dohodly (výše zmíněný JUDr. I. V.). Jmenovaný rozhodce vydal rozhodčí nález, který byl doručen právnímu zástupci dlužníka dne 26. 4. 2000. Dlužník s vydaným rozhodčím nálezem nesouhlasil, ať již jde o výši dlužné platby, tak pokud jde o výpočet smluvní pokuty či úroků z prodlení, a vznesl námitky i proti nedostatečnému odůvodnění nálezu či provedení důkazů. Dlužník - stěžovatel se proto domnívá, že napadeným rozhodčím nálezem byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména čl. 1 a čl. 95 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, dále čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj vyšel z toho, že věřitel a dlužník uzavřeli dne 16. 9. 1996 smlouvu o bezúročné půjčce částky Kč 220 000,-- a dohodli se na vrácení půjčky nejpozději do 16. 10. 1996 s tím, že při prodlení s vrácením dluhu si sjednaly strany smluvní pokutu ve výši 0,3% z dlužné částky za každý den prodlení. V rozhodčí doložce této smlouvy o půjčce se pak výslovně strany dohodly, že veškeré spory, vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem, na jehož osobě se dohodly.
Soudce zpravodaj po uvedených zjištěních musel konstatovat, že došlo k dohodě stran o řešení sporů o finanční půjčce a pro její výklad i aplikaci je třeba vycházet ze zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Strany se mohly podle §27 citovaného zákona dohodnout na tom, že rozhodčí nález může být přezkoumán jinými rozhodci. Pokud tak neučinily, nemohou tak učinit ani dodatečně, ledaže by podle §31 citovaného zákona shledaly, že mají důvod se obrátit na soud a učinily tak. Teprve v případě, že by měly důvod ke stížnosti na rozhodnutí soudu, mohly by se obrátit na Ústavní soud, protože podmínkou podání ústavní stížnosti je, že bylo do základních práv nebo svobod fyzické či právnické osoby zasaženo orgánem veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Soudce zpravodaj proto musel konstatovat, že návrh ústavní stížnosti byl v tomto případě podán někým zjevně neoprávněným a byl nucen mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu