ECLI:CZ:US:2000:1.US.380.2000
sp. zn. I. ÚS 380/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti Výrobně obchodního družstva Z., zastoupeného JUDr. M. K., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 4. 2000, čj. 29 Cdo 1633/99 - 117, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
K tomu je třeba dodat, že samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě nemusí znamenat, že vskutku došlo k vyčerpání všech právních prostředků ochrany. Tak je tomu i v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, bylo vydáno kasační zrušovací rozhodnutí a řízení ve věci samé proto dále pokračuje. Postup, kdy se Ústavní soud necítí oprávněn vstupovat do řízení, které - pokud jde o rozhodnutí o vlastním meritu věci - neskončilo a dále probíhá, odpovídá i zásadě minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 380/98 a usnesení sp. zn.
I. ÚS 248/99).
V daném případě stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Benešově a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Meritorní rozhodnutí prozatím nebylo vydáno, řízení dále pokračuje a stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí. Jinak řečeno: ústavní stížnost je předčasná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny (procesní) prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že argument, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájem stěžovatele, a proto by Ústavní měl postupovat podle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nemohl akceptovat. O aplikaci tohoto ustanovení lze uvažovat pouze v případech, kdy stěžovatel (z různých důvodů) nevyčerpal (tj. nevyužil) všechny (procesní) prostředky k ochraně práva, tedy již možnost čerpat takové prostředky nemá. O takový případ se ovšem nejedná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu