ECLI:CZ:US:2000:1.US.381.99
sp. zn. I. ÚS 381/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatelky B. G., zastoupené advokátem JUDr. I. F., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. 13 Co 1/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. 11 C 288/95, Okresní soud Plzeň - město zamítl návrh navrhovatelky (stěžovatelky) proti odpůrkyni E. F., o zaplacení částky 1.500.000 Kč. Zároveň okresní soud rozhodl o tom, že stěžovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni náklady řízení ve výši 31.085 Kč a dále České republice soudní poplatek ve výši 60.000 Kč.
Krajský soud v Plzni napadeným usnesením rozhodl o odvolání odpůrkyně proti části výroku o nákladech řízení a v této části citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň - město změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni na nákladech řízení mimo částku již pravomocně přiznanou ve výši 31.085 Kč další částku 4.575 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným usnesením Krajský soud v Plzni porušil čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Protiústavnost napadeného usnesení spatřuje stěžovatelka v tom, že jí nebyl doručen citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň - město. Poté, co stěžovatelce bylo doručeno odvolání odpůrkyně proti tomuto rozsudku, dopisem ze dne 28. 1. 1999 požádala o zaslání tohoto rozsudku, avšak okresní soud prý na tuto žádost nijak nereagoval. O tom, že tento dopis okresní soud skutečně obdržel, prý svědčí také skutečnost, že jeho součástí bylo i sdělení stěžovatelky "o pověření právním zastupováním včetně plné moci" a právě "tomuto právnímu zástupci" bylo dne 9. 6. 1999 doručeno napadené usnesení Krajského soudu v Plzni. Stěžovatelka se proto domnívá, že soudy obou stupňů v řízení pochybily, neboť soud prvního stupně jí nedoručil rozsudek a odvolací soud "rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně v době, kdy tento nebyl doručen všem účastníkům řízení". Tím bylo údajně porušeno ustanovení §154 odst. 1 a §210 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") a zároveň čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušeno.
Ústavní soud konstatuje, že v souzené věci spočívá podstata ústavní stížnosti v tvrzení stěžovatelky, že jí nebyl doručen citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň - město. Z této skutečnosti stěžovatelka dovozuje porušení svého ústavně zaručeného základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož "každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu". Proto se Ústavní soud zabýval otázkou, zda citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň - město stěžovatelce skutečně byl doručen či nikoliv a zda je tedy její tvrzení o odepření soudní ochrany důvodné.
V tomto směru Ústavní soud z předmětného soudního spisu (zn. 11 C 288/95) zjistil, že v řízení před Okresním soudem Plzeň - město byla stěžovatelka na základě plné moci ze dne 18. 3. 1995 (č.l. 5) zastoupena obecnou zmocněnkyní ing. E. S., která za ni také činila jednotlivé procesní úkony. Podle obsahu plné moci ze dne 19. 7. 1996 stěžovatelka k zastupování zmocnila advokátku JUDr. D. H. a tuto skutečnost také sdělila Okresnímu soudu Plzeň - město (č.l. 40 a 49). Zároveň stěžovatelka dne 24. 10. 1996 výslovně odvolala plnou moc, udělenou dne 18. 3. 1995 ing. E. S. (č.l. 52). JUDr. D. H. stěžovatelku v řízení před okresním soudem zastupovala a citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň - město jí byl doručen dne 6. 10. 1998 (č.l. 94).
Přípisem ze dne 19. 10. 1998, doručeným dne 22. 10. 1998 (č.l. 100), JUDr. D. H. Okresnímu soudu Plzeň - město sdělila, že vrací předmětný rozsudek, protože její plná moc byla stěžovatelkou odvolána, a to již s účinností od 3. 8. 1998. Na tento přípis odpověděl tento okresní soud dopisem ze dne 27. 10. 1998 (č.l. 107), v němž odkazuje na ustanovení §28 odst. 3 o.s.ř., podle něhož je odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem vůči soudu účinná, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. Protože oznámení JUDr. H. o tom, že stěžovatelku již nezastupuje, bylo učiněno až dne 22. 10. 1998, avšak předmětný rozsudek převzala JUDr. H. již dne 6. 10. 1998, stalo se to ještě v době, kdy stěžovatelku zastupovala. Okresní soud dále uvedl, že citované oznámení podala JUDr. H. k poštovní přepravě dne 21. 10. 1998, tzn. v poslední den lhůty pro podání odvolání proti rozsudku okresního soudu, takže i kdyby v té době již stěžovatelku nezastupovala, byla v jejím zájmu povinna učinit nezbytné úkony - např. podat blanketní odvolání.
Z obsahu spisu dále Ústavní soud zjistil, že v přípisu Okresnímu soudu Plzeň - město ze dne 20. 11. 1998 (č.l. 109) JUDr. H. tvrdí, že k odvolání její plné moci stěžovatelkou došlo již v červenci 1998, avšak pouze ústní formou. Proto také toto odvolání plné moci nemůže doložit. Dále bylo prokázáno plnou mocí ze dne 18. 12. 1998, že stěžovatelka zmocnila advokáta JUDr. V. Ř. (č.l. 113), aby ji v tomto sporu zastupoval.
Na základě uvedených skutečností Ústavní soud konstatuje, že se obecné soudy zjevně porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny nedopustily. Podle ustanovení §49 odst. 1 o.s.ř. jestliže totiž má účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Jak vyplývá z předmětného soudního spisu, stěžovatelku na základě řádné plné moci v řízení před Okresním soudem Plzeň - město zastupovala advokátka JUDr. H., přičemž stěžovatelku zastupovala i v době doručení předmětného rozsudku okresního soudu.
Podle ustanovení §28 odst. 3 o.s.ř. totiž odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. V daném případě oznámila odvolání předmětné plné moci JUDr. H. přípisem ze dne 21. 10. 1998, který okresní soud obdržel dne 22. 10. 1998. To znamená, že ve smyslu citovaného ustanovení o.s.ř. bylo odvolání plné moci vůči okresnímu soudu účinné až ke dni 22. 10. 1998 a že tedy předmětný rozsudek byl dne 6. 10. 1998 řádně doručen advokátce JUDr. H., která v té době stěžovatelku ještě zastupovala.
Za tohoto stavu tedy okresní soud právem doručil předmětný rozsudek pouze JUDr. H. a nikoliv stěžovatelce. K porušení čl. 36 odst. 1 Listiny proto v souzené věci zjevně nedošlo. Rovněž bezpředmětné jsou tedy námitky stěžovatelky, že soud druhého stupně rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně v době, kdy tento ještě nebyl doručen všem účastníkům řízení nebo že předseda senátu okresního soudu předložil věc odvolacímu soudu, aniž stěžovatelce uplynula lhůta k podání odvolání.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2000
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu Ústavního soudu