ECLI:CZ:US:2000:1.US.389.2000
sp. zn. I. ÚS 389/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 30 Ca 153/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl svým návrhem ústavní stížnosti výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti Finančnímu ředitelství se sídlem v Hradci Králové; svou žalobou se domáhal přezkoumání správního rozhodnutí ze dne 13. 8. 1999.
Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a že postup soudu je odepřením spravedlnosti.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy ČR a zkoumá především, zda v řízení před soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR a sleduje, zda byly dodrženy procesní principy, zejména tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozsah práva na spravedlivý proces není však možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá tedy celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod.
Podstatou rozporu byla skutečnost, že Finanční úřad v Pardubicích vydal dne 12. 6. 1997 dodatečný platební výměr, kterým doměřil stěžovateli daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 ve výši Kč 1 028 186,-- na základě zjištění daňové kontroly, kterou provedl, přičemž vyčíslení a stanovení daňové povinnosti provedl podle pomůcek, protože závady, které při kontrole zjistil, nebyly řádně vysvětleny ani na výzvu správce daně podle §16 odst. 2 písm. c) zákona o správně daní a poplatků, nebyly doloženy příslušné důkazní prostředky k nezohledněným daňovým dokladům v účetnictví stěžovatele.
V ústavní stížnosti stěžovatel opakuje vesměs argumenty, které již uplatnil ve správním i soudním řízení. V téže věci se totiž stěžovatel již jednou domáhal rozhodnutí před krajským soudem v roce 1998, kdy tento soud rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V současném sporu, který byl rozhodnut dne 31. 3. 2000, se pak krajský soud vyrovnal s uplatněnými námitkami a Ústavní soud neměl důvodu, aby konstatoval, že nešlo o spravedlivý proces. Proto bylo nutno pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neoprávněný. Z předložených podkladů vyplývá, že nebyly porušeny ústavní principy ani právo na spravedlivý proces, tím méně lze hovořit o denegatio iustitiae.
V důsledku uvedených zjištění a závěrů, které z nich vyplynuly, nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2000 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu