ECLI:CZ:US:2000:1.US.439.98
sp. zn. I. ÚS 439/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele K. M., (za stěžovatele B. M., zemřelého dne 6. 2. 1999), zastoupeného Mgr. J. F., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 1998, čj. 9 Co 825/97 - 469, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7. 7. 1997, čj. 11 C 181/91 - 423, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadá stěžovatel B. M. (zemřelý dne
6. 2. 1999, na jehož místo nastoupil jeho dědic - syn K. M.) výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7. 7. 1997, čj. 11 C 181/91 - 423. Tímto rozsudkem byla mj. zamítnuta žaloba žalobců původního stěžovatele B. M., B. M. a I. G., domáhajících se vůči žalovaným K. a J. V. určení, že první žalobce B. M., nar. 11. 10. 1924, je vlastníkem ideální jedné poloviny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Frýdku - Místku na LV č. 884 pro obec a katastrální území P., tj. objektu k bydlení čp. 124 se všemi součástmi a příslušenstvím na p. č. 1293/2 zast. pl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem napadeného rozhodnutí krajského soudu, že podle ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, převod vlastnického práva půdy (jejíž součástí byly i stavby sloužící zemědělské výrobě), lze provést jen se souhlasem ministerstva zemědělství pod sankcí neplatnosti (obdobně §11 vyhlášky č. 1447/1948 Ú. l.). Tento souhlas k převodu na prvního žalobce - původního stěžovatele - dán nebyl, nemohlo tedy, podle krajského soudu, dojít k platnému převodu vlastnického práva k ideální polovině nemovitosti - objektu bydlení čp. 124 v P. na základě trhové smlouvy uzavřené mezi B. M. st. a B. M. ml. (původním stěžovatelem) dne 14. 4. 1948. Nestal-li se tedy první žalobce spoluvlastníkem nemovitosti, nemůže se dle vyjádření soudu ani domáhat ochrany tohoto tvrzeného vlastnického práva podle §126 občanského zákoníku.
Původní stěžovatel naproti tomu měl za to, že předmětný dům nabyl platnou smlouvou a o své vlastnictví nikdy nepřišel. Dovozuje, že uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu a soudu prvního stupně bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud při projednávání včas podaného návrhu ústavní stížnosti respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR) a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat, že tento článek chrání především vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoli takové, jehož povaha je sporná, jak je tomu v daném případě.
Z obecného pohledu je si třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Postupoval-li obecný soud v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a svůj postup řádně odůvodnil, neměl Ústavní soud důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. 11 C 181/91, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení ústavních práv namítaných v ústavní stížnosti. Bylo možno konstatovat, že předmětná nemovitost, jakož i další nemovitosti zapsané ve vložce č. 124 pozemkové knihy k. ú. P. o celkové výměře 22,6391 ha, byly výměrem Okresního národního výboru v Místku ze dne 30. 12. 1951 vykoupeny státem dle §1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb. z vlastnictví B. M. staršího a A. M. - rodičů původního prvního žalobce. Trhová smlouva ze dne 14. 4. 1948 ohledně odstoupení ideální jedné poloviny nemovitostí B. M. st. a B.M. ml. nebyla brána v úvahu s poukazem na její neplatnost, neboť nebyla dodržena podmínka ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., když tato nebyla schválena ministerstvem zemědělství. Nemovitosti užívalo Jednotné zemědělské družstvo, když předmětné nemovitosti nabyl čsl. stát, zastoupený finančním odborem Okresního národního výboru do prozatímní správy podle §1 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 61/1986 Sb. dnem 29. 4. 1987. Hospodářskou smlouvou ze dne 10. 1. 1989 o převodu práva hospodaření s národním majetkem předal Okresní národní výbor Frýdek - Místek Místnímu národnímu výboru v P. ke dni 1. 2. 1989 právo hospodaření k předmětné nemovitosti. Na základě registrované kupní smlouvy o převodu rodinného domu a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků ze dne 14. 2. 1990 Místní národní výbor v P. spornou nemovitost prodal manželům V. - žalovaným, kteří jsou podle výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví 884 pro k. ú. a obec P. zapsáni jako vlastníci nemovitosti - domu čp. 124 na parcele č. 1293/2 zast. plocha o výměře 727 m2 a zahrady p. č. 1295 o výměře 270 m2.
Ústavní soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že na zmírnění majetkových křivd vlastníkům zemědělského majetku, případně jejich právním nástupcům, v souvislosti s postupem podle zákona č. 46/1948 Sb. v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 pamatoval speciální zákon č. 229/1991 Sb. (§6 odst. 1 písm. b). Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. 11 C 181/91, však nevyplývá, že by stěžovatel dle citovaného zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který nabyl účinnosti dne 24. 6. 1991, postupoval. Citovaný zákon o půdě poskytoval stěžovateli dostatečný prostor pro to, aby se případně domohl jím uplatňovaných práv podle tohoto speciálního zákona, který však postup podle obecného právního předpisu (formou žaloby na určení podle ustanovení §80 o. s. ř.) vylučuje.
Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2000 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu