ECLI:CZ:US:2000:1.US.440.2000
sp. zn. I. ÚS 440/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2000, sp. zn. 11 To 343/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 24. 7. 2000.
Návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. 1 Nt 146/2000, kterým byla u stěžovatele podle ustanovení
§71 odst. 2 tr. řádu prodloužena lhůta trvání vazby.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu, obsažené v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení nedošlo ke skončení přípravného řízení v zákonné šestiměsíční lhůtě a došlo k porušení ustanovení §71 odst. 1 tr. řádu, když vazební věc nebyla vyřizována přednostně a s největším urychlením. Dále stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 46/94 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, podle něhož je v případě prodlužování zákonné lhůty nutno, kromě vazebních důvodů, prokázat i vážné důvody, v jejichž důsledku nebylo možno řízení v uplynulé lhůtě ukončit.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, aby zjistil, zda nebylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle čl. 83 Ústavy ČR je totiž hlavním posláním Ústavního soudu ČR ochrana ústavnosti. Ústavní soud se seznámil s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti prodloužení lhůty trvání vazby a dospěl k závěru, že k porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod nedošlo.
Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové vyplývá, že prodloužení lhůty trvání vazby u stěžovatele je obecným soudem zdůvodňováno stavem řízení, kdy je v trestní věci stěžovatele vedeno ve smyslu ustanovení §23 odst. 3 tr. řádu společné trestní řízení s obviněným S., neboť jde o společnou trestnou činnost. Trestná činnost stěžovatele i druhého obviněného spolu souvisí a z tohoto důvodu je třeba provést další důkazy i ve spojené další trestní věci tohoto obviněného; dále pak výslech stěžovatele a řadu dalších úkonů. V případě neprodloužení vazby by došlo ke ztížení účelu a průběhu trestního řízení.
Ústavní soud konstatoval, že krajský soud při svém rozhodování o stížnosti stěžovatele proti prodloužení lhůty trvání vazby postupoval správně, když shledal zákonným postup okresního soudu, který ve smyslu ustanovení
§71 odst. 2 tr. řádu rozhodoval o dalším trvání vazby stěžovatele a dospěl k závěru, že propuštěním stěžovatele na svobodu by mohlo být ztíženo dosažení účelu trestního řízení.
V daném případě ohledně spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí postupovaly orgány činné v trestním řízení zcela podle zásady, že všechny trestní věci, které spolu souvisí, mají být projednány ve společném řízení, jak to ukládá ustanovení §20 odst. 1 tr. řádu.
Na základě shora uvedeného Ústavní soud shledal, že prodloužení lhůty trvání vazby u stěžovatele bylo provedeno na základě rozhodnutí soudu a podle ustanovení trestního řádu. Nezjistil, že by byla při rozhodování obecného soudu porušena ústavní procesní práva stěžovatele, a proto musel považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu