ECLI:CZ:US:2000:1.US.476.2000
sp. zn. I. ÚS 476/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele D. T., zastoupeného Mgr. K. H., advokátem, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 11. 1999, sp. zn. 6 T 186/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu ústavní stížnosti, která byla podána k poštovní přepravě dne
7. 8. 2000 a Ústavnímu soudu doručena dne 8. 8. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedený trestní příkaz Okresního soudu v Litoměřicích, kterým byl odsouzen pro trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. l, 2 tr. zákona k peněžitému trestu ve výši Kč 4 000,-- a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Dle stěžovatele trestní příkaz nabyl právní moci dnem 28. 12. 1999 a ve stejný den byl peněžitý trest zaplacen.
Stěžovatel je toho názoru, že v řízení před obecným soudem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu dané mu Listinou základních práv a svobod v čl. 36 odst. 1 a v čl. 8 odst. 2. Dále se stěžovatel domnívá, že ústavní stížnost podává v otevřené lhůtě, když mu dne 22. 6. 2000 ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že k jeho podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 4. 2. 2000, po přezkoumání spisového materiálu, nebyly ve výše uvedené věci shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. řádu.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že stěžovatel nevyužil opravný prostředek proti vydanému trestnímu příkazu daný mu trestním řádem, konkrétně ustanovením §314g; podle něho jako obviněný mohl podat proti trestnímu příkazu odpor do osmi dnů od jeho doručení, což neučinil.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Přitom procesními prostředky k ochraně subjektivního práva jsou jenom takové prostředky, které zákon poskytuje samotnému stěžovateli. Nejsou to tedy prostředky, které zákon poskytuje státnímu orgánu, i když stěžovatel může dát k jejich uplatnění podnět.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2000
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu