ECLI:CZ:US:2000:1.US.482.2000
sp. zn. I. ÚS 482/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů M. V., zastoupené JUDr. V. G., advokátkou, a P. Ť., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Vsetín, pracoviště Valašské Meziříčí, Nádražní 425, ze dne 23. 5. 1995, zn. 210 V11-520/95, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé ve svém návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 6. 8. 2000, došlým soudu dne 10. 8. 2000, napadají v záhlaví uvedené rozhodnutí Katastrálního úřadu Vsetín, pracoviště Valašské Meziříčí, kterým bylo přerušeno řízení o povolení vkladu vlastnického práva stěžovatelů do katastru nemovitostí a současně podávají návrh na zrušení ustanovení §2 zákona č. 265/1992 Sb.
K výzvě Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2000, aby tato záležitost byla předložena ve formě ústavní stížnosti, předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, prostřednictvím advokáta, reagovala jen první stěžovatelka, která řádný návrh, schopný projednávání, předložila Ústavnímu soudu dne
16. 11. 2000.
V této své ústavní stížnosti první stěžovatelka namítá, že napadeným rozhodnutím Katastrálního úřadu Vsetín, pracoviště Valašské Meziříčí, bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť, dle jejího mínění, byla vyloučena z vlastnického práva k nemovitosti, kterou spolu s druhým stěžovatelem, na základě kupní smlouvy ze dne 7. 11. 1994, koupila od M. B. První stěžovatelka má za to, že skutečnost, že prodávající dne 5. 4. 1995 zemřela, nemůže mít za následek, že nebude povolen zápis a vklad jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí, o který spolu s druhým stěžovatelem požádala dne 27. 4. 1995. Dále poukazuje na to, že žádný zákon neukládá katastrálnímu úřadu přerušit řízení o vkladu, pokud jeden z účastníků kupní smlouvy zemře, naopak je povinen neodkladně rozhodnout o povolení vkladu vlastnických práv s právními účinky ke dni, kdy byl návrh podán, což Katastrální úřad Vsetín, pracoviště Valašské Meziříčí, v daném případě neučinil. I když se první stěžovatelka obrátila postupně se svými žádostmi o přezkoumání a posouzení předmětného rozhodnutí na Katastrální úřad Vsetín, Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Opavě, na Český úřad zeměměřičský a katastrální v Praze, na Ministerstvo zemědělství v Praze, přezkumné řízení však nebylo nikdy zahájeno a ani v jednom případě nebylo vyhověno její žádosti. Nakonec neuspěla ani u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, kde podala návrh na zrušení předmětného rozhodnutí o přerušení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, když tímto soudem, jakož i Krajským soudem v Ostravě, jako soudem odvolacím, bylo konstatováno, že rozhodování o povolení vkladu není v pravomoci soudu a soud nemůže nařizovat správnímu orgánu, jakým způsobem má o zápisu vlastnického práva rozhodnout.
Z obsahu přípisu ČÚZK ze dne 8. 3. 1996, čj. 4632/95/96-21, Ústavní soud zjistil, že tímto orgánem bylo stěžovatelce sděleno, že nedošlo k procesnímu pochybení katastrálního úřadu ve vkladovém řízení, proto nezahájí přezkumné řízení podle ustanovení §65 správního řádu, kterým mělo být přezkoumáno rozhodnutí katastrálního úřadu o přerušení vkladového řízení ve věci samé. Současně bylo stěžovatelce sděleno, že rozhodnutí katastrálního úřadu je závislé na výsledku řízení o dědictví po M. B. a pouze soud v řízení o dědictví může rozhodnout o tom, na koho přešly dnem smrti zůstavitelky předmětné nemovitosti a na koho také přejde závazek zůstavitelky s tímto vlastnictvím spojený a založený uzavřením kupní smlouvy (tj. závazek odevzdat nemovitost kupujícímu). Tyto otázky nelze řešit jinak než v řízení o dědictví.
Dále z obsahu přípisu ing. M. M., vedoucí detašovaného pracoviště Katastrálního úřadu Vsetín, ze dne 17. 11. 1999, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla informována o tom, že usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 9. 9. 1999, sp. zn. 2 D 335/95, Nd 137/95, ve věci projednání dědictví po M. B., nabylo právní moci dne 8. 10. 1999, že veškerý majetek po zemřelé nabyla její sestra O. P., která zemřela dne 3. 1. 1998. Pokud by její právní nástupci, D. Š. a M. R., uznali závazek M. B. z kupní smlouvy uzavřené dne 7. 11. 1994 a nenamítli její neplatnost, mohl by být vklad vlastnického práva k nemovitostem, uvedeným v této kupní smlouvě, povolen. V případě, že noví nabyvatelé závazek neuznají, bylo by potřeba postupovat podle §175y odst. 2 občanského soudního řádu a uplatnit pohledávku z uzavřené kupní smlouvy vůči zůstavitelce a jejím právním nástupcům u soudu.
Z přípisu notářky JUDr. P. H. ze dne 24. 5. 2000, adresovaného stěžovatelce, Ústavní soud zjistil, že tato se dozvěděla o tom, že otázka vlastnictví nemovitostí v katastrálním území H., LV - 530, byla jednoznačně vyřešena v dědickém řízení po M. B., a to usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 9. 1999, s právní mocí dnem 8. 10. 1999. Obsahem tohoto usnesení je zcela vázáno i dědické řízení po O. P., vedené pod sp. zn. 34 D 162/98, Nd 44/98. V rámci dalších kroků v této věci JUDr. H. odkazuje stěžovatelku na dikci usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 9. 9. 1999.
Ze stejnopisu usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 9. 9. 1999, čj. 2 D 335/95 - 132, Nd 137/95, ve věci projednání dědictví po M. B., připojeného stěžovatelkou k její ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka z obsahu tohoto usnesení byla informována mj. o tom, že právní nástupci dědičky O. P., její děti D.Š. a M. R., neuznali závazek zůstavitelky M. B. vůči kupujícím (tj. vůči stěžovatelce a P. Ť.) z kupní smlouvy uzavřené dne 7. 11. 1994 a nesouhlasili s jeho zařazením do pasiv, proto nebyl tento závazek zařazen do dluhů dědictví. Výslovně se v tomto usnesení uvádí: "Kupující z předmětné kupní smlouvy budou muset postupovat podle ustanovení §175y odst. 2 o. s. ř., když by šlo o případnou pohledávku třetích osob vůči zůstavitelce."
Na základě shora citovaného Ústavní soud nezjistil, že by v postupu Katastrálního úřadu Vsetín, pracoviště Valašské Meziříčí, ani v postupu ostatních orgánů, na které se stěžovatelka obracela, došlo k porušení jejích práv. Je nucen konstatovat, že pochybení v tomto stadiu sporu spočívá na straně stěžovatelky, která, ač byla poučena o tom, jakým způsobem by měla postupovat, aby svou pohledávku vůči zůstavitelce z titulu uzavřené kupní smlouvy ze dne 7. 11. 1994 uplatnila, toto poučení (postup dle ustanovení
§175y odst. 2 o. s. ř.) ponechala bez odezvy a jak je patrno z obsahu předmětné stížnosti, nadále není srozuměna s tím, že není vlastnicí předmětné nemovitosti, i když ví o tom, že tato nemovitost, ač byla předmětem kupní smlouvy ze dne 7. 11. 1994, byla pravomocně zahrnuta do dědictví po zemřelé prodávající M. B.
Ústavní proto dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a musel proto ústavní stížnost pokládat za nepřípustnou.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti první stěžovatelky odmítl. Pokud jde o stížnost druhého stěžovatele, tato musela být odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, neboť druhý stěžovatel neodstranil vady návrhu ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu určené.
Návrh na zrušení ustanovení §2 zákona č. 265/1992 Sb., který podala první stěžovatelka spolu s ústavní stížností, nemohl být Ústavním soudem projednán, neboť takový návrh sdílí osud odmítnutého návrhu ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu