ECLI:CZ:US:2000:1.US.484.2000
sp. zn. I. ÚS 484/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudů JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu P. P., zast. JUDr. Richardem Halškou, advokátem, se sídlem Na Hřebenkách 76, 150 00 Praha 5, proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR, č. j. 393/40 771/2000, ze dne 20. 6. 2000, takto:
Řízení o ústavní stížnosti se zastavuje.
Odůvodnění:
V návrhu podaném dne 9. 8. 2000, v zastoupení zemřelého P. P., advokát JUDr. Richard Halška uvádí, že navrhovatel zemřel dne 22. 5. 2000. Zvláštní plná moc, udělená právnímu zástupci dne 26. 4. 2000, tak zanikla smrtí zmocnitele, avšak, jak uvádí právní zástupce, je povinen se řídit ustanovením §33b odst. 6 občanského zákoníku, podle něhož je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Podle tohoto ustanovení tak úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci. Právní zástupce současně navrhuje, aby Ústavní soud přiznal postavení vedlejšího účastníka řízení manželce navrhovatele, M. P., a dětem P. P. a M. P., a to z titulu jejich právního zájmu na výsledku řízení.
Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR, č. j. 393/40 771/2000, kterým byla zamítnuta žádost P. P., ze dne 26. 4. 2000, o prominutí daně z převodu nemovitosti ve výši 800 000 Kč, vyměřené Finančním, úřadem v Tachově platebním výměrem, č. j. 396/94, ze dne 14. 2. 1994. Jak je již výše uvedeno, navrhovatel zemřel dne 22. 5. 2000 a ústavní stížnost byla podána dne 9. 8. 2000. Jak zjistil Ústavní soud, napadené rozhodnutí Ministerstva financí ČR bylo vydáno dne 20. 6. 2000, tj. rovněž po smrti navrhovatele, žádost o prominutí daně byla podána dne 26. 4. 2000 a tentýž den byla rovněž navrhovatelem udělena plná moc právnímu zástupci k zastupování před Ústavním soudem.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že jak v době podání ústavní stížnosti, tak i v době vydání napadeného rozhodnutí Ministerstva financí ČR neměl již zemřelý P. P. způsobilost mít práva a povinnosti a v důsledku toho též způsobilost být účastníkem řízení.
Podle ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se v případě, kdy zákon nestanoví jinak, použijí pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), a předpisy vydané k jeho provedení. Vzhledem k tomu, že cit. zákon neřeší otázku způsobilosti být účastníkem řízení před Ústavním soudem, nezbylo Ústavnímu soudu, než posoudit tuto podmínku řízení podle příslušných ustanovení o. s. ř. Způsobilost být účastníkem řízení je jednou z podmínek řízení, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti kdykoli v průběhu řízení (§103 o. s. ř.). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 o. s. ř.). Nezpůsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.) je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit. Jestliže účastník v den zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení, pak nebyl účinně založen procesní vztah mezi tímto účastníkem a ostatními účastníky řízení. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než řízení podle ust. §63 zákona č. 182/1993 Sb., ve spojení s ust. §104 odst. 1 o. s. ř., zastavit.
Vzhledem k tomu nemohl Ústavní soud ani vyhovět návrhu právního zástupce navrhovatele, aby přiznal postavení vedlejších účastníků řízení právním nástupcům zemřelého pro jejich právní zájem na výsledku řízení (§76 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 30. srpna 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu