ECLI:CZ:US:2000:1.US.518.2000
sp. zn. I. ÚS 518/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. J., zastoupeného JUDr. P.T., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 29 Ca 76/99, rozhodnutí Policie ČR - Správy Jihomoravského kraje ze dne 14. 1. 1999, č.j. PJM-1185/SSČ-98, rozhodnutí Policie ČR ze dne 13. 11. 1998, č.j. ORHO-1280/ZBR-98, a o návrhu na zrušení §44 odst. 2 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 28. 8. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu - Policie ČR - Správy Jihomoravského kraje, kterým bylo zamítnuto jako neodůvodněné odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie ČR, Okresního ředitelství Hodonín, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o vydání zbrojního průkazu, s přihlédnutím k ustanovení §40 a §44 zákona č. 288/95 Sb., o střelných zbraních a střelivu s odůvodněním, že stěžovatel nesplňuje podmínky bezúhonnosti dle ustanovení §44 odst. 1 písm. d) citovaného zákona, neboť byl Okresním soudem v Hodoníně dne 23. 11. 1988, pod sp. zn. 3 T 191/88, pravomocně uznán vinným pro úmyslný trestný čin dle ustanovení §132 odst. 1 a) tr. zákona a dne 12. 1. 1995, pod sp. zn.. 2 T 371/93, Okresním soudem v Hodoníně pravomocně uznán vinným pro úmyslný trestný čin dle ustanovení §171 odst. 1 c) tr. zákona a od pravomocného odsouzení nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody neuplynulo alespoň 10 let.
Stěžovatel se domáhá zrušení ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a dále zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 29 Ca 76/99, když má za to, že soud porušil jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a současně s tím nedostál své ústavní povinnosti uložené mu čl. 90 a čl. 95 odst. 1, 2 Ústavy ČR. Uvádí, že článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je obecným soudům ústavně přikázáno, aby ve své jurisdikční činnosti dbaly postupu stanoveného zákonem, byly nezávislé a nestranné, v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR je stanoveno, že soudce je při rozhodování vázán zákonem, přičemž dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, dojde-li soud k závěru, že zákon, kterého má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžovatel má za to, že rozhodnutím soudu bylo porušeno jeho ústavními předpisy zaručené právo na spravedlivý proces, neboť soud měl postupovat podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR a dle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Domnívá se, že ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, odporuje Ústavě ČR, Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedené ustanovení je zejména v rozporu s právem na spravedlivé řízení ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i s ústavními principy demokratického státu a právními jistotami občanů státu obsaženými v čl. 1 Ústavy ČR, neboť osoby odsouzené za trestný čin, za platnosti a účinnosti zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, nemohly vědět, že vzdáním se odvolání proti rozsudku v trestní věci se vzdávají i svého budoucího práva na vydání zbrojního průkazu. V přechodných ustanoveních je z hlediska jejich zvažování přijetí či nepřijetí trestu, volby obhájce, a užití dalších procesních prostředků obhajoby třeba vymezit účinnost ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, jen ve vztahu k osobám odsouzeným pro datu účinnosti zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu. Zmíněné ustanovení nerespektuje zásadu předvídatelnosti zákona, která musí být právním státem zajištěna.
K podanému návrhu ústavní stížnosti byl soudce zpravodaj nucen konstatovat, že dle ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je návrh na zahájení řízení nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem. V daném případě Ústavní soud odkazuje na svůj nález č. 68 publikovaný v částce 27, ročníku 1999 Sbírky zákonů České republiky, kdy rozhodl dne
17. 2. 1999 v plénu o návrhu ing. J. B. a P. M. na zrušení §44 odst. 1 písm. d) a §44 odst. 2 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu a návrh zamítl. Výsledkem řízení Ústavního soudu byl tedy nález, jímž nedošlo k požadovanému zrušení zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, a byly uvedeny důvody, pro které tak Ústavní soud neučinil. Ohledně závaznosti nálezů Ústavního soudu soudce zpravodaj poukazuje na ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR.
Ze shora uvedených důvodů soudce zpravodaj návrh ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítl jako nepřípustný ve smyslu ustanovení §35 odst. 1 zmíněného zákona, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu