ECLI:CZ:US:2000:1.US.536.2000
sp. zn. I. ÚS 536/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Z. R., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, čj. 39 Co 56/2000 - 179, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 6. 9. 2000, které doplnil podáním ze dne 13. 10. 2000, označeným jako ústavní stížnost. Napadá v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2000, čj. 39 Co 56/2000 - 179, ve výroku, kterým mu byla uložena pořádková pokuta ve výši Kč 10 000,--. Navrhuje jeho zrušení s tím, že tímto výrokem byla porušena jeho práva, zakotvená v Listině základních práv a svobod v článcích 9, 10, 17 odst. 1, 2 a článku 36 odst. 1 a 2. Ve svých podáních, která zaslal obecným soudům a která odvolací soud hodnotil jako hrubě urážlivá, formuloval a psal dle přání, představ a diktátu své matky, kterou v řízení o náhradu škody zastupoval.
Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2000, kterým mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 1999, čj. 4 C 268/96 - 131 (ve věci žalobkyně R. Po., nyní žalobce P. P., proti žalovanému K. M., za účasti České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 16, jako vedlejšího účastníka o náhradu škody na zdraví), byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, odvolací soud uložil žalobci P. P. pořádkovou pokutu ve výši Kč
10 000,-- podle §53 odst. 1 o. s. ř. Toto své rozhodnutí podrobně zdůvodnil na str. 3 v odstavci druhém napadeného rozhodnutí. Obsah velkého počtu podání, která došla v průběhu řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud hodnotil jako hrubě urážlivý, a to jak ve vztahu k účastníkům řízení, tak i k soudu a dalším orgánům justice. Poukazuje na to, že i když občanský soudní řád dává účastníkům široké možnosti k tomu, aby dokázali svá tvrzení a vyvrátili tvrzení protistrany, nesmí být jejich vyjádření hrubě urážlivé, což se stalo v daném případě (zejména na č. l. 123 a 165 spisu).
Ústavní soud při projednávání této ústavní stížnosti vzal na zřetel, že výrok, týkající se uložení pořádkové pokuty, proti němuž není přípustné odvolání, je pravomocný. Musel konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2000 dospěl k závěru, že Městský soud v Praze postupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v článku 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by byla porušena další práva stěžovatele, zakotvená v článcích 9, 10 a 17 odst. 1, 2. Svůj postup při ukládání pořádkové pokuty odvolací soud ve svém usnesení řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Je nutno podotknout, že hodnocení, zda podání, které stěžovatel činil v průběhu řízení, dosáhlo intenzity hrubě urážlivého podání ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 o. s. ř., provádí toliko předseda senátu v rámci své soudcovské nezávislosti.
Ústavnímu soudu nezbylo než přisvědčit správnosti závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 o. s. ř., byť jen při spodní hranici, třebaže stěžovatel v předmětné stížnosti poukazoval na to, že ve svých podáních jen interpretoval výroky své matky.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu