ECLI:CZ:US:2000:1.US.551.2000
sp. zn. I. ÚS 551/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele ing. M. O., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 3 KZv 32/2000, a usnesení vyšetřovatelky Městského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 25. 4. 2000, ČVS: MVV-451/20-98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který došel Ústavnímu soudu dne 14. 9. 2000.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně, kterým byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost proti usnesení vyšetřovatelky Městského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 25. 4. 2000, ČVS: MVV-451/20-98 (správně dle přiložené kopie ČVS: MVV-351/20-98), jímž byl podle ustanovení §105 odst. 1 tr. řádu ve věci proti obviněným ing. M. O., ing. R. Š. a JUDr. M. V. přibrán jako znalec z oboru technické obory různé se specializací poplašné a zabezpečovací zařízení ing. Š. a jímž mu bylo uloženo odpovědět na otázky uvedené v příloze.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva na rovnost všech účastníků řízení zakotvená v čl. 37 odst. 4 (správně odst. 3) Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že výroková část usnesení vyšetřovatelky o přibrání znalce neobsahovala otázky zadané znalci. Má za to, že uvedeným postupem došlo i k porušení práv na obhajobu dle §33 odst. 1 a §41 odst. 1 tr. řádu, když obhájce i obviněný má právo, aby znalci byly položeny další otázky nebo namítat nesprávnost zadání daného znalci. Domnívá se, že uvedeným postupem je bráněno obviněnému a jeho obhájci právo na obhajobu vůbec řádně uplatňovat.
Ústavní soud po posouzení obsahu ústavní stížnosti nejdříve konstatoval, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů či jiných orgánů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde současně o porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v jednotlivých případech spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze již napravit procesními prostředky.
Z usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně Ústavní soud zjistil, že státní zástupce reaguje na identické námitky stěžovatele uváděné v ústavní stížnosti a v dané věci opírá své odůvodnění o ustanovení §107 odst. 1 tr. řádu, podle něhož znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisu a vymezí se jeho úkoly. Tato oprávnění přísluší výlučně orgánu činnému v trestním řízení. Uvedl, že samotné znalecké zkoumání není procesním úkonem ani procesním důkazem - tímto je až výsledek znaleckého zkoumání - znalecký posudek, s nímž se obvinění i jejich obhájci mají právo seznámit a podat případně návrh na jeho doplnění.
S výše uvedenými závěry se ztotožnil i Ústavní soud. Podle ustanovení
§107 odst. 2 tr. řádu se znalecký posudek doručuje též obhájci. Z uvedeného vyplývá, že obhájce se s obsahem znaleckého posudku seznámí ještě v průběhu vyšetřování, kdy nejpozději při skončení vyšetřování při seznámení s výsledky vyšetřování může navrhnout jeho doplnění. Ustanovení §89 odst. 2 tr. řádu (obecná ustanovení o dokazování) pak umožňuje předložit důkaz některou ze stran a tento důkaz nesmí být odmítnut. Takovým důkazem může být, za splnění zákonných požadavků, i předložení posudku znalce. Je rovněž nutno připomenout základní zásadu trestního řízení zakotvenou v §2 odst. 5 tr. řádu, podle které orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti - tedy odpovědnost za zjištění skutkového stavu nesou orgány činné v trestním řízení, v konečném důsledku soud a nikoli strany.
Ústavní soud je nucen konstatovat, po zhodnocení všech aspektů případu, že v postupu orgánů činných v trestním řízení při opatřování důkazního prostředku přibráním znalce neshledal, že by orgány činné v trestním řízení porušily práva na obhajobu stanovená trestním řádem. Neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení ani porušení ústavních práv na rovnost účastníků řízení a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, jak mají na mysli ustanovení čl. 37 odst. 3 , čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu