ECLI:CZ:US:2000:1.US.573.99
sp. zn. I. ÚS 573/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelů V. Š. a K. Š., zastoupených advokátem JUDr. M. M., proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 15 C 45/98-15, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 21 Co 168/98-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 18. 11. 1999 domáhají zrušení napadeného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové, pod sp. zn. 5 C 98/97, a zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo uvedené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (označené jako rozsudek) potvrzeno. Podle tvrzení stěžovatelů bylo porušeno jejich právo na zákonného soudce vyplývající z ustanovení článku 38 odst. 1 a čl.1 a důsledně též z ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Věc byla totiž přidělena u Okresního soudu v Hradci Králové k rozhodnutí JUDr. O., která rozhodovala jak v související věci, u které bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, tak i ve věci, v níž se rozhodovalo o povolení obnovy řízení. Přitom v jedné věci "figurovali" stěžovatelé jako žalovaní (ve věci, kde bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání) a v druhé věci (kde se rozhodovalo o povolení obnovy řízení) "figurovali" stěžovatelé jako navrhovatelé. V prvním případě byla věc přidělena dle písmena "Š" (žalovaný Š.) a "na základě tohoto přidělení" rozhodovala o této věci JUDr. O. V druhém případě byla opět věc přidělena JUDr. O., i když návrh na obnovu řízení podali manželé Š. a odpůrcem byl J. B. Věc tedy měla být přidělena soudci, který dle rozvrhu práce vyřizoval nápad podle písmena "B", což byl dle tehdy platného rozvrhu práce jiný soudce než JUDr. O.
Při zkoumání všech rozhodných skutečností Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, byť sám krajský soud ve svém rozhodnutí mj. návrhu na připuštění dovolání nevyhověl. Důvodnost dovolání opírali o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o odnětí možnosti jednat před soudem postupem odvolacího soudu, případně o ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") a namítali, že jsou dány dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a) a d), tedy že řízení je postiženo vadou uvedenou v §237 o.s.ř. (písmeno a) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d). Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99-46, ve výroku II. dovolání jako nepřípustné odmítl. (Pro úplnost se poznamenává, že stěžovatelé napadli dovoláním i "pravomocné usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, č.j. 15 C 45/98-1, ze dne 28. 5. 1998", ohledně něhož Nejvyšší soud ČR řízení zastavil.)
Vzhledem k tomu, že dovolání podané stěžovatelkou bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, pak ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 21 Co 168/98. ( K tomu srovnej ustálenou judikaturu Ústavního soudu, např. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 22/93, Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., Vydání 1., Praha, C.H. Beck, 1995). Toto rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelů dne 10. 2. 1999.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), tj. v tomto případě dnem 10. 2. 1999. Ústavní stížnost však byla podána k Ústavnímu soudu (předána k poštovní přepravě) až dne 19.11.1999. Z toho plyne závěr, že lhůta k podání ústavní stížnosti dodržena nebyla.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. 3. 2000
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj