ECLI:CZ:US:2000:1.US.597.99
sp. zn. I. ÚS 597/99
Usnesení
I. ÚS 597/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti RNDr. P. N., zastoupeného advokátem JUDr. J. Š. proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 9 C 268/97, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 6 Co 2868/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označenými rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci navrhovatele města Horní Planá (dále jen "navrhovatel") a odpůrců 1) B., v.o.s., a 2) stěžovatele o návrhu na zaplacení částky 1.345.981 Kč s příslušenstvím rozhodl, že oba odpůrci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli částku 373.750 Kč s příslušenstvím, částku 450.000 Kč s příslušenstvím a částku 10.373 Kč. Návrh na zaplacení částky 505.427 Kč s příslušenstvím, částky 6.431 Kč s příslušenstvím a na zaplacení příslušenství z částky 10.373 Kč okresní soud zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem citovaný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích v těch
I. ÚS 597/99
částech, v nichž nalézací soud rozhodl o povinnosti odpůrců zaplatit navrhovateli výše uvedené částky, potvrdil. V ostatních částech zůstal rozsudek okresního soudu nedotčen.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl a blíže specifikoval, že napadenými rozsudky byla porušena jeho základní práva, zaručená v čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1, 3 a 4, v čl. 11 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále konstatoval, že na základě napadených rozsudků navrhovatel podal návrh na výkon rozhodnutí a Okresní soud v Českých Budějovicích usneseními ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. 20 E 988/99, nařídil exekuci prodejem nemovitosti, "a to vše za situace, kdy stěžovateli byl napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích po opakovaných písemných žádostech doručen 29. 10. 1999". V doplnění ústavní stížnosti ze dne 25. 1. 2000 stěžovatel dále uvedl, že v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl doručen advokátovi JUDr. Š., který prý jej však v tomto řízení nezastupoval - zastupoval jej údajně toliko v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Co 1895/98 - a jestliže byl tedy tento rozsudek doručen pouze JUDr. Š., nemohl nabýt právní moci dříve, než byl doručen stěžovateli, tzn. až dne 29. 10. 1999. Za těchto okolností (tzn. před nabytím právní moci napadeného rozsudku) proto nemohlo být rozhodováno ani o exekuci. Jestliže tedy Krajský soud v Českých Budějovicích v usnesení čj. 6 Co 3220/99-21 (poznámka: tímto usnesením krajský soud odmítl odvolání stěžovatele proti citovanému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích o výkonu rozhodnutí) dovodil, že JUDr. Š. zastupoval v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Co 2868/99 před krajským soudem oba odpůrce na základě plné moci ze dne 2. 6. 1998, dopustil se omylu, nebot' v tomto řízení jej JUDr. Š. nezastupoval a příslušná plná moc se ve spise nenachází. Proto prý není jasné a prokazatelné, koho JUDr. Š. v předmětném řízení zastupoval.
Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti účastníka řízení - Krajský soud v Českých Budějovicích. Krajský soud v tomto vyjádření zejména konstatoval, že námitkou tvrzeného nedoručení napadeného rozsudku se již - v souvislosti s přezkoumáváním usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. 20 E 988/99 - zabýval a dospěl k závěru, že v předmětném spisu skutečně plná moc advokáta JUDr. Š. chybí, přestože ve spise původně byla založena. Proto znovu ověřoval existenci této plné moci i její znění a shledal, že oba tehdejší odpůrci byli v řízení řádně zastoupeni JUDr. Š., jemuž bylo napadené rozhodnutí řádně doručeno. Tvrzení stěžovatele, že se plná moc ze dne 2. 6. 1998 týkala jiné věci, označil krajský soud za účelové, nebot' z ničeho prý nelze dovodit, že
I. ÚS 597/99
by tato plná moc byla omezena právě jen na toto jiné řízení (poznámka: jednalo se o odvolací řízení o předběžném opatření ohledně povinnosti zdržet se dispozic se specifikovanými nemovitostmi, č.l. 65) a že se již nevztahovala na pokračující řízení, které vyústilo v napadený rozsudek krajského soudu. O tom jasně svědčí i okolnost, že žádný z odpůrců ani JUDr. Š. v průběhu řízení před krajským soudem "ani náznakem nedali najevo, že dr. Š. nezastupuje oba odpůrce".
Ústavní soud si dále vyžádal předmětný spisový materiál (sp. zn. 9 C 268/97) a kopii přípisu advokáta JUDr. K. Š. ze dne 30. 11- 1999, adresovaného Krajskému soudu v Českých Budějovicích, k němuž je připojena kopie plné moci ze dne 2. 6. 1998. Z této plné moci především vyplývá, že podepsaní B., v.o.s., a stěžovatel RNDr. P. N. zmocnili advokáta JUDr. K. Š. k zastupování ve všech právních věcech a k vykonávání veškerých právních úkonů.
Kopii uvedeného vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích a kopii předmětné plné moci Ústavní soud zaslal stěžovateli s upozorněním, že se k těmto listinným podkladům může písemně vyjádřit. K tornu stěžovatel ústavnímu soudu sdělil, že s argumentací krajského soudu nesouhlasí a že trvá na tom, co již uvedl v ústavní stížnosti.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. To znamená, že toliko v případě, když návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady, se jím může zabývat také věcně.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tuto lhůtu Ústavní soud nemůže prominout.
V daném případě je zjevné, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, byl v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento rozsudek byl advokátovi JUDr. K. Š. doručen dne 18. 2. 1999 (č.l. 89), ústavní stížnost však byla k poštovní přepravě podána až dne 1. 12. 1999. Je proto zřejmé, že se Ústavní soud musel především zabývat otázkou, zda JUDr. Š.
I. ÚS 597/99
v předmětném řízení stěžovatele skutečně zastupoval (nebot' v tom případě by byla ústavní stížnost podána opožděně) nebo zda (jak tvrdí stěžovatel) JUDr. Š. v tomto řízení stěžovatele nezastupoval, což by ve svých důsledcích mimo jiné znamenalo, že napadený rozsudek mohl nabýt právní moci až doručením stěžovateli, tzn. až dne 29. 10. 1999 (jak tvrdí stěžovatel v ústavní stížnosti) nebo dne 19. 4. 1999 (jak vyplývá z doručenky v předmětném soudním spisu); lhůta k podání ústavní stížnosti by pak začala běžet až ode dne doručení napadeného rozhodnutí stěžovateli.
Ústavní soud v této souvislosti v první řadě konstatuje, že předmětná plná moc ze dne 2. 6. 1998 v soudním spisu skutečně založena není. Z její fotokopie, přiložené k výše uvedenému přípisu JUDr. Š., však vyplývá, že JUDr. Š. se stěžovatelem i s B., v.o.s., dne 2. 6. 1998 skutečně smlouvu o právním zastupování uzavřel, plnou moc všichni podepsali a jedná se o tzv. generální plnou moc, která se nevztahuje jen na některé blíže specifikované právní úkony, popř. řízení. Zároveň z předmětného soudního spisu např. vyplývá, že JUDr. Š. podal jménem obou odpůrců odvolání proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích (č.l. 55 a 58), že odůvodnění tohoto odvolání jménem obou odpůrců dále doplnil (č.l. 71) a že oba odpůrce také zastupoval při ústním jednání před odvolacím soudem (č.l. 80), kterého se ostatně účastnil i stěžovatel.
Z uvedených skutečností je tedy bez jakýchkoliv důvodných pochyb zřejmé, že stěžovatel byl v řízení před krajským soudem právně zastoupen advokátem JUDr. K. Š., který s ním nejen formálně sepsal generální plnou moc, nýbrž který za něj i fakticky vykonával jednotlivé procesní úkony. Jestliže tedy byl napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanovením §49 odst. 1 občanského soudního řádu doručen (pouze) právnímu zástupci stěžovatele JUDr. Š., začala lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. běžet již dnem tohoto doručení, tzn. dne 18. 2. 1999. Protože však ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 1. 12. 1999, byla lhůta k podání ústavní stížnosti podstatným způsobem překročena.
I. ÚS 597/99
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 6. 2000
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj