ECLI:CZ:US:2000:1.US.614.99
sp. zn. I. ÚS 614/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. V. K., zastoupeného JUDr. B. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 1999, čj. 22 Ca 305/99 - 17, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podaném návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 6. 12. 1999 stěžovatel žádá, aby v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno, neboť jím bylo porušeno jeho Ústavou ČR zaručené základní právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Postup soudu označuje jako odepření spravedlnosti, když podle čl. 90 Ústavy ČR naopak soud je povolán poskytovat zákonným způsobem ochranu právům. Stěžovatel má za to, že k zastavení řízení pro nezaplacený soudní poplatek nebyl důvod, neboť při vydání předmětného usnesení ze dne 9. 9. 1999 soud již věděl, že soudní poplatek byl zaplacen, byť o den později, dne 10. 9. 1999. Je toho názoru, že vady řízení v době rozhodování odstraněny byly, když stejným usnesením bylo současně rozhodnuto o vrácení poplatku zaplaceného osobou neoprávněnou.
Z obsahu napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že tímto bylo pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 28. 4. 1999, čj. 707/3/110/99. Při podání žaloby žalobce - stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, který je splatný při podání žaloby, a byl soudem vyzván k jeho zaplacení ve výši Kč 1 000,-- ve lhůtě deseti dnů. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 26. 8. 1999 a na vědomí jeho právnímu zástupci dne 13. 8. 1999. Uplynula však marně dne
6. 9. 1999, aniž by stěžovatel soudní poplatek zaplatil.
Ústavní soud musí nejprve konstatovat, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím soudu nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Na základě ústavní stížnosti stěžovatele a napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud dospěl k závěru, že k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR nedošlo, neboť to byl sám stěžovatel, který způsobil, že řízení muselo být zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, splatného při podání žaloby, když nebyl zaplacen ani ve lhůtě do 6. 9. 1999, která byla stanovena soudem. Výrok o vrácení soudního poplatku pak Krajský soud v Ostravě správně zdůvodnil ustanovením §10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., byť o něm rozhodl současně stejným usnesením, kterým řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.
Z těchto důvodů musel Ústavní soud návrh ústavní stížnosti stěžovatele považovat za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2000 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu