ECLI:CZ:US:2000:1.US.628.2000
sp. zn. I. ÚS 628/2000
Usnesení
I. ÚS 628/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Klokočkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. Š., zastoupené JUDr. E.P., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 14 Co 78/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 17. 10. 2000 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 14 Co 78/2000, kterým byl pouze ve výroku o nákladech řízení změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. 10 C 250/97, jímž byla stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit žalobci, společnosti Z., s. r. o., částku 33 065 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že tento rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 jí (resp. její právní zástupkyni), nebyl doručen a ani jí nebylo zasláno odvolání obchodní společnosti Z., s. r. o., týkající se nákladů řízení, ke kterému se tedy nemohla vyjádřit. Dne 12. 1. 2000 prý požádala právní zástupkyně stěžovatelky, JUDr. E. P., o zasílání uložených poštovních zásilek na adresu Praha. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 jí však pochybením pošty nebyl zaslán.
Stěžovatelka se domnívá, že postupem soudu a napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a požádala Ústavní soud, aby vedle zrušení usnesení Městského soudu v Praze "vyslovil v odůvodnění svého rozhodnutí povinnost doručit stěžovatelce rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. 10 C 250/97, aby mohla proti tomuto rozsudku podat odvolání."
V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podala proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1370/2000, odmítnuto. Stěžovatelka je toho názoru, že Nejvyšší soud ČR rovněž porušil její výše citovaná základní práva.
Po přezkoumání rozhodných skutečností dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě, stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1370/2000, Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto, jelikož směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Ústavní soud již v několika rozhodnutích vyslovil, že v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za poslední prostředek, poskytnutý zákonem k ochraně práva. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě práva podat dovolání. V takovém případě lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud se stěžovatelka rozhodla podat proti rozsudku městského soudu dovolání a nebyla si přitom jista, zda dovolání je přípustné, mohla vedle dovolání podat v zákonné lhůtě 60 dnů i ústavní stížnost.
Jelikož stěžovatelka napadla ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 14 Co 78/2000, až poté, co bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1370/2000, odmítnuto její dovolání pro nepřípustnost, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. listopadu 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu