ECLI:CZ:US:2000:1.US.632.2000
sp. zn. I. ÚS 632/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky R. K., zastoupené JUDr. V. P., advokátem, proti rozhodnutí Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, odboru kontroly a dohledu, se sídlem Praha 8, Pod sídlištěm 1800/9, ze dne 8. 8. 2000, čj. 3003/2000-21/R, ve spojení s rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu, se sídlem České Budějovice, Lidická 11, ze dne 11. 5. 2000, čj. 0-21/160/2000, a rozhodnutím Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 9. 1999, čj. OR 72/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, označený jako ústavní stížnost proti rozhodnutím Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního v Praze, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích a Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci, která jsou blíže uvedena v záhlaví tohoto usnesení, a navrhuje jejich zrušení. Namítá, že těmito rozhodnutími byla porušena její ústavní práva obsažená v článcích 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Cítí se být, jako právní nástupkyně svých rodičů, nadále vlastnicí nemovitostí zapsaných v knihovních vložkách č. 5 a č. 30 pozemkové knihy pro katastrální území S., okres Jindřichův Hradec. Má za to, že o toto vlastnictví byla podvodným způsobem připravena na základě zmanipulovaného převodu, tzv. trhovou smlouvou ze dne 17. 8. 1950, kterou údajně její rodiče, J. a R. S., prodali nemovitosti manželům P. a A.M. Obrátila se na Katastrální úřad v Jindřichově Hradci a požadovala, aby podle §8 zákona č. 344/1992 Sb. chybu v evidenci nemovitostí, způsobenou zápisem neplatné a nicotné trhové smlouvy odstranil. Ten tak odmítl učinit. Změnu postoje Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci nevyvolaly ani jemu nadřízené orgány, až po úroveň Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Ty naopak jeho názor potvrdily.
Ústavní soud nejprve na základě podkladů ve spise konstatoval, že stěžovatelka v předmětné ústavní stížnosti slučuje dvě samostatná správní řízení. První řízení se týká věci neprovedení opravy údajné chyby k nemovitostem zapsaným původně v knihovní vložce pozemkové knihy č. 5 a č. 30 pro katastrální území S. u Kunžaku. V této věci vydal Katastrální úřad v Jindřichově Hradci rozhodnutí dne 30. 9. 1999, čj. OR 72/99, podle kterého nebylo vyhověno nesouhlasu právního zástupce stěžovatelky s oznámením o neprovedení požadované opravy v katastru nemovitostí. Na základě odvolání stěžovatelky odvolací orgán toto rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Dne
14. 12. 1999 vydal katastrální úřad nové rozhodnutí pod čj. OR-72/99, kterým opět nebylo vyhověno nesouhlasu s tím, že požadovaná oprava nebude provedena. K odvolání stěžovatelky do tohoto rozhodnutí vydal dne 2. 3. 2000 odvolací orgán - Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích pod čj. 0-9/63/2000 rozhodnutí, kterým bylo odvoláním napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 12. 1999 potvrzeno. Toto rozhodnutí je pravomocné, právní moci nabylo dne 6. 3. 2000.
Ve druhém správním řízení se pak stěžovatelka domáhala povolení obnovy řízení podle §62 a násl. správního řádu. O tomto návrhu stěžovatelky rozhodoval Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 11. 5. 2000, čj. 0-21/160/2000, kterým byl zamítnut návrh na obnovu správního řízení, ukončeného rozhodnutím Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 12. 1999, čj. OR-72/99, a potvrzeného rozhodnutím odvolacího orgánu - Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Českých Budějovicích - ze dne 2. 3. 2000, čj. O-9/63/2000. O odvolání do tohoto rozhodnutí Český úřad zeměměřičský a katastrální v Praze, odbor kontroly a dohledu, rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 8. 2000, čj. 3003/2000-21R, a to tak, že zamítl odvolání proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2000 ve věci řízení o povolení obnovy řízení a napadené rozhodnutí potvrdil.
Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka se ve všech výše uvedených návrzích domáhala opravy chyby v katastru před příslušnými katastrálními orgány ve správním řízení a ve svém postupu pokračovala, i když její návrh byl soustavně odmítán, protože její návrh nebyl pokládán za důvodný vzhledem k tomu, že se údajně nejednalo o chybu.
Stěžovatelka se totiž domáhala opravy chyby v katastru nemovitostí na základě svého tvrzení, že v knihovních vložkách č. 5 a č. 30 pozemkové knihy pro katastrální území S., okres Jindřichův Hradec, ve prospěch manželů Moravcových, je proveden nepravdivý zápis vlastnických vztahů k nemovitostem, neboť pokládá trhovou smlouvu ze dne 17. 8 1950, kterou údajně uzavřeli její rodiče J. a R. S. jako prodávající, za neplatnou a zmanipulovanou a považuje se sama nadále za vlastnici předmětných nemovitostí.
Ústavní soud nezjistil, že by v postupu katastrálních orgánů došlo k porušení práv stěžovatelky a konstatoval, že pochybení v tomto stadiu sporu spočívá na její straně. Stěžovatelce bylo přímo v rozhodnutích zmíněných orgánů sděleno, že katastrálnímu úřadu nepřísluší rozhodovat o existenci či neexistenci smlouvy, o čemž v tomto případě se v zásadě jedná, s tím, že pravomoc v tomto směru je dána příslušným soudům. Stěžovatelka se však tímto stanoviskem neřídila, v ústavní stížnosti se zaměřila na postup a rozhodování katastrálních orgánů a navrhla zrušení jejich rozhodnutí. Ponechala bez povšimnutí upozornění na zásadní stanovisko Vrchního soudu v Praze ve stejné věci v odůvodnění rozsudku ze dne 22. 9. 1995, čj. 7 A 85/95 -60, Že až pravomocný rozsudek v takové věci je podkladem pro provedení záznamu v katastru podle §7 zákona o zápisech v katastru. Ústavní soud za této situace musel konstatovat, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje a musel ústavní stížnost pokládat za nepřípustnou.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu