ECLI:CZ:US:2000:1.US.647.99
sp. zn. I. ÚS 647/99
Usnesení
I.ÚS 647/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Miloše Holečka ve věci ústavní stížnosti H. J. zastoupené JUDr. M. Ž., advokátem, proti rozhodnutím děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy ze 3.9. 1999 č.j. 6759/99 a rektora Univerzity Karlovy z 29.10.1999 ČÍS:5199/99-D III/4-III-Ju o nepřijetí stěžovatelky na studium takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy ze dne 3.9.1999 č.j. 6759/99, kterým bylo rozhodnuto, že není přijata ke studiu na této fakultě, a rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy z 29.10.1999 ČÍS:5199/99-DIII/4-III Ju, jímž bylo rozhodnutí děkana potvrzeno, a navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem tato rozhodnutí zrušil. Uvedla, že podala přihlášku ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a stala se účastnicí přijímacího řízení. Z řádného termínu přijímací zkoušky se omluvila a vykonala zkoušku v náhradním termínu 28.6.1999. Ačkoliv zkouška proběhla stanoveným způsobem a uchazečka o studium splnila všechny své povinnosti, zkouška byla posléze zrušena vzhledem ke zjištěným machinacím se zkušebními testy. Ačkoliv stěžovatelka s tímto postupem nesouhlasila a dožadovala se jeho revize, z opatrnosti se zúčastnila přijímací zkoušky v náhradním termínu 3.9.1999, neuspěla však. Stěžovatelka tvrdila, že při první zkoušce, jejíž výsledky byly anulovány, požadavky k přijetí splnila a bylo-li o jejím nepřijetí rozhodnuto na základě neúspěchu při druhé zkoušce, jejíž výsledek by však neměl být směrodatný, došlo k porušení §21 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
Napadeným rozhodnutím byla podle stěžovatelky porušena ústavní zásada rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť uchazeči o studium, kteří v původním termínu absolvovali zkoušku, která zůstala v platnosti, byli zvýhodněni vůči uchazečům, včetně stěžovatelky, kteří přijímacím řízením prošli až v náhradním termínu.
Z přiložených opisů napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy podle §50 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb. nepřijal stěžovatelku od akademického roku 1999/2000 k prezenčnímu studiu magisterského studijního programu právo, protože nevyhověla požadavkům stanoveným akademickým senátem, získala jen 68 bodů a umístila se až na 2 224 místě. Stěžovatelka požádala o přezkoumání děkanova rozhodnutí podle §50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb. Rektor Univerzity Karlovy této žádosti nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že děkan vydal své rozhodnutí v souladu jak se zákonem č. 111/1998 Sb., tak vnitřními předpisy Univerzity Karlovy a její Právnické fakulty. Uvedl, že neshledal žádné pochybení v bodovém ohodnocení písemných testů a podotkl, že přijímací zkoušky se řídily Zásadami přijímacího řízení na Právnické fakultě v roce 1999 stanovenými fakultou a schválenými jejím akademickým senátem na zasedání konaném 24.2.1999
Ústavní soud v rozhodnutích děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy a rektora Univerzity Karlovy zásah do stěžovatelčiných práv neshledal. Rozhodnutí děkana bylo přezkoumáno a byly uvedeny důvody, pro něž stěžovatelka nebyla ke studiu přijata a pro něž její žádosti o změnu rozhodnutí děkana nebylo vyhověno s poukazem na hodnocení výsledků přijímací zkoušky a dosaženého pořadí mezi uchazeči. Mimo základní podmínky přijetí ke studiu na vysoké škole stanovené zákonem (úplné střední nebo úplné střední odborné vzdělání) jsou další kriteria pro přijetí ke studiu na vysoké škole zcela v samosprávné působnosti vysokých škol. Pokud stěžovatelka stanoveným kriteriím nevyhověla, nezískala dostatečný počet bodů a nebyla ke studiu přijata, nelze v postupu vysoké školy spatřovat porušení stěžovatelčiných základních práv. V této souvislosti je třeba poukázat na nález pléna Ústavního soudu z 3.4.1996 sp. zn. Pl.ÚS 32/95 vyhlášený pod č. 112/1996 Sb., podle něhož právo na vzdělání na vysoké škole nelze chápat jako základní právo v tom smyslu, že by každý byl oprávněn studovat na té vysoké škole, kterou si zvolí a že stát je povinen zaručit každému takové vzdělání, jaké si přeje.
Tvrdí-li stěžovatelka, že vysoká škola porušila její základní právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nutno říci, že toto ustanovení se vztahuje pouze na řízení kontradiktorní povahy, v němž účastníci stojí proti sobě jako procesní protivníci. K porušení tohoto stěžovatelčina základního práva nemohlo dojít, neboť přijímací řízení na vysokou školu takovým řízením není i když v něm musí platit spravedlivá a poctivá pravidla, stejná pro všechny účastníky.
Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu shledal podaný návrh jednomyslně zjevně neopodstatněným, a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Proti usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 5.dubna 2000
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu