ECLI:CZ:US:2000:1.US.677.2000
sp. zn. I. ÚS 677/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. T. V., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 4. 2000, čj. 7 C 206/99 - 27, a Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 14. 9. 2000, čj. 15 Cm 413/2000 - 44, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozsudkům s tím, že je považuje za rozhodnutí, vydaná v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy, v důsledku porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na to, že oba soudy rozhodly, aby uhradil V. P., jako straně žalující, částku Kč 20 455,-- s přísl. a náklady řízení z titulu uzavřené smlouvy o dílo. Vytýká soudům nesprávné posouzení věci a rozpory mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, čímž se dostaly do rozporu se zásadami, vyjádřenými v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem napadená rozhodnutí zrušil.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 14. 9. 2000, jak je v záhlaví uveden, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Soud se v rozhodnutí a jeho odůvodnění vypořádal s námitkami stěžovatele a z toho důvodu byl návrh, směřující proti rozsudku, kterým krajský soud rozhodl o posledním prostředku, který účastníkům zákon k ochraně jejich práv v předmětné věci poskytuje, shledán zjevně neopodstatněným.
Závěrem proto Ústavní soud musel konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a proto jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení neznamená současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Námitka, že obecné soudy obou stupňů porušily zaručená ústavní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, není případná, neboť soudní ochrana (jeho) práva stěžovateli odepřena nebyla, ale byla mu poskytnuta zákonem stanoveným postupem. Rozsah práva na spravedlivý proces není možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu