ECLI:CZ:US:2000:1.US.74.2000
sp. zn. I. ÚS 74/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného JUDr. L. T., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 1999, čj. RF4/2580/99/Jo 7/99, a rozhodnutí Úřadu města Hradec Králové - platebnímu výměru č. 139/99- ze dne 9. 8. 1999, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svým návrhem napadá pravomocné rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové ve věci výzvy k zaplacení daňového nedoplatku. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V petitu ústavní stížnosti pak stěžovatel navrhuje výslovně nejen zrušení napadeného rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové ve věci výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ze dne 8. 12. 1999, ale i rozhodnutí Úřadu města Hradec Králové, platební výměr ze dne 9. 8. 1999. Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal i návrh na přezkoumání napadených rozhodnutí soudem. Na výzvu Ústavního soudu bylo dodatečně předloženo dotčené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové v téže věci, kterým bylo řízení zastaveno.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je nutno považovat částečně za nepřípustný a částečně za zjevně neopodstatněný.
Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy , neboť Ústavní
soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy).
V dané věci stěžovatel napadá rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 1999, ve věci výzvy k zaplacení daňového nedoplatku, v petitu ústavní stížnosti nicméně navrhuje nejen zrušení tohoto rozhodnutí, ale i rozhodnutí Úřadu města Hradec Králové, platební výměr ze dne 9. 8. 1999. Obdobným způsobem byla zřejmě formulována i žaloba na přezkoumání správního rozhodnutí soudem. Nicméně, jak vyplývá ze spisového materiálu, zvláště pak z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, rozhodnutí - platební výměr - Úřadu města Hradec Králové, i rozhodnutí o odvolání do tohoto platebního výměru, již bylo předmětem soudního řízení (spis sp. zn. 30 Ca 190/99), které však bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Rozhodnutím - platebním výměrem - Úřadu města Hradec Králové, ze dne 9. 8. 1999, se tedy Ústavní soud nemohl zabývat, neboť nebyly zaviněním stěžovatele vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje a ústavní stížnost v této části odmítl jako návrh nepřípustný (§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Pokud jde o napadené rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové ve věci výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ze dne 8. 12. 1999, Ústavní soud se nemohl zabývat hmotněprávními námitkami (porušení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod), které tvoří relevantní část odůvodnění ústavní stížnosti, neboť dané rozhodnutí hmotněprávní otázky neřeší, obsahuje je jen právě zmíněné rozhodnutí - platební výměr ze dne 9. 8. 1999.
Co se týče namítaného porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tedy ústavně zaručeného práva na soudní přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy, pokud to zákon nevylučuje, Ústavní soud se ztotožňuje s argumentací Krajského soudu v Hradci Králové. Sdílí tedy názor, že rozhodnutí o výzvě k zaplacení daňového nedoplatku nemá charakter aktu orgánu veřejné moci, kterým by se rozhodovalo o veřejném subjektivním právu či povinnosti právnické nebo fyzické osoby, ale jde o rozhodnutí toliko procesní (daňová povinnost byla již dříve stanovena rozhodnutím jiným - platebním výměrem).
Jelikož ústavní stížnost byla řádně podána do rozhodnutí, které bylo paralelně napadeno soudně, Ústavní soud posuzoval ústavnost samotného rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové ve věci výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ze dne 8. 12. 1999, nicméně, jak vyplývá i z výše uvedeného, hmotněprávními aspekty se nemohl zabývat a porušení ústavně zaručených práv procesních neshledal (ostatně stěžovatel kromě holé námitky porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nic konkrétnějšího, resp. dalšího, neuvedl).
Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost ve zbývající části považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Přestože je k odmítnutí návrhu, který je nepřípustný, oprávněn soudce zpravodaj, jelikož byla v posuzovaném případě zjištěna i zjevná neopodstatněnost jako důvod odmítnutí, za použití arg. a minori ad maius, rozhodl o celém návrhu Senát Ústavního soudu. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení
§43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2000 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu