ECLI:CZ:US:2000:2.US.114.99
sp. zn. II. ÚS 114/99
Usnesení
II. ÚS 114/99 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., správce kunkurzní podstaty úpadce O., obchodní podnik v likvidaci, zast. JUDr. Z. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 1998, č j. 7 Cmo 351/97-38, ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. 1. 1997, č.j. 21 Cm 249/95-l8, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze jako účastníku řízení a S., a.s., zastoupené JUDr. K. P., advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností, která byla osobně doručena Ústavnímu soudu dne 4. 3. 1999 brojí proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 1998, č.j. 7 Cmo 351/97-38. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. 1. 1997, č.j. 21 Cm 249/95-18, kterým byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal, aby vedlejší účastník zaplatil cenu dodávky zboží ve výši 38.482,- Kč. Stěžovatel namítá, že Vrchní soud v Praze akceptoval závěr Nejvyššího soudu v rozsudku o dovolání ze dne 22. 7. 1998, č. J. 32 Cdo 666/98-50 ve sporu vedeném mezi týmiž účastníky a povahou stejné věci. V tomto případě nemohlo být dovolání podáno, neboť to vylučuje výše požadovaného plnění. Je jisté. že vedlejší účastník dluh nezaplatil. Jeho námitka o zániku předmětného závazku mohla být úspěšná pouze za předpokladu, že by unesl důkazní břemeno a zánik závazku prokázal uzavřenou platnou smlouvou o prominutí dluhu. Podle názoru stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces při respektování rovnosti účastníku řízení dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR v souvislosti s ochranou jeho vlastnického práva podle čl. 1 1 odst. 1 Listiny.
Z ústavní stížnosti a z vyžádaného soudního spisu, sp. zn., 21 Cm 249/95, který je veden u Krajského obchodního soudu v Praze, vyplývají tyto skutkové a právní okolnosti případu. Podstatou sporu je posouzení tzv. celostátních zápočtů pohledávek organizovaných v roce 1992 mezi podniky, které byly v postavení dlužníků a věřitelů. Ve sporu vedlejší
II. ÚS 114/99
účastník nezpochybňoval, že mu bylo dodáno zboží v uvedené hodnotě, i když stěžovatel neprokázal dodání zboží. Podané žalobě se však bránil tím že pohledávka byla vyřízena v rámci 11. kola celostátních vzájemných zápočtů. Jednalo se o postup, kdy právní předchůdce vedlejšího účastníka ČKD Racionalizace, a. s., v rámci 11. kola celostátních vzájemných zápočtů uznal své celostátní závazky vůči O., o. p., v celkové výši 7.000.000,- Kč. Spornou tak byla pouze otázka, zda v rámci tzv. zápočtů právní předchůdci stran řízení učinili právní úkony, na jejichž základě zanikla předmětná pohledávka stěžovatele vůči vedlejšímu účastníkovi.
Ústavní soud již na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že se jedná o návrh sice označený jako ústavní stížnost a argumentující zásahem do základních práv, nicméně jde o návrh, k jehož projednání není příslušný. V dané věci neshledal ústavní aspekt. Stěžovatel, přesněji jeho právní předchůdce, jednal jako vlastník a podnikatel v souladu s tehdy již platnými ustanoveními čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny. Uplatňoval tak jako samostatný subjekt práva svobodu vstupovat do právních vztahů s .jinými subjekty a nabývat z nich práva a povinnosti. Problém, zda tak činil v rámci hospodářského zákoníku nebo obchodního zákoníku, v rámci pojmenovaného nebo innominátního smluvního typu, je věcí výkladu obyčejných zákonů a je to plně v kompetenci obecných soudů. Předestřená problematika tak nedosahuje ústavní roviny a Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavností (čl. 83 Ústavy CR) není tuto otázku příslušný řešit. To je plně v kompetenci obecných soudil, popřípadě též jako věc po právní stránce zásadního významu v kompetenci Nejvyššího soudu. Pokud obecné soudy dodržují ústavní kautely spravedlivého soudního procesu, nemá Ústavní soud možnost zabývat se otázkami výkladu obyčejných zákonů.
Proto byla ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
1' o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. 7. 2000 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu