ECLI:CZ:US:2000:2.US.132.2000
sp. zn. II. ÚS 132/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti D. K. a spol., zastoupené Mgr. J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1999, č. j. 18 Co 330/98-42, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 2. 3. 2000, se stěžovatelka, včetně dalších čtyř účastníků, t. j. J. Š., Z. J. st., Z. J. ml., a PhDr. V. G., domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1999, č. j. 18 Co 330/98-42.
Protože podání nesplňovalo podmínky podle ustanovení §31 a §34 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla stěžovatelka dopisem Ústavního soudu ze dne 8. března 2000 vyzvána k odstranění vad podání.
Upravený návrh sepsaný advokátem a uvádějící již pouze stěžovatelku Danu Kostkovou byl Ústavnímu soudu doručen dne 7. 4. 2000. Teprve na základě tohoto podání si mohl Ústavní soud ujasnit procesní stránku podané ústavní stížnosti.
Pro jednání před obecnými soudy byl stěžovatelce usnesením prvoinstančního soudu ze dne 27. 10. 1998, č. j. 6 C 27/98-50, ustanoven jako zástupce JUDr. F. K., advokát. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 11. 1998. Tomuto právnímu zástupci stěžovatelky byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 18. 10. 1999 dle potvrzené doručenky, jak uvádí Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 24. ledna 2000, č. j. Spr. 177/2000. k žádosti stěžovatelky ve věci doručení tohoto rozsudku.
Stěžovatelka v návrhu ústavní stížnosti zastává názor, že protože jí do dne podání ústavní stížnosti nebylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu a proto, že se s ní její právní zástupce JUDr. F. K. v této věci žádným způsobem nesetkal a ani jí předmětný rozsudek nezaslal, zůstává jí otevřená lhůta pro podání ústavní stížnosti.
Při zachování lhůty prvého podání stěžovatelky Ústavnímu soudu, t. j. dne 2. 3. 2000, nutno konstatovat, že lhůta ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro podání ústavní stížnosti začala běžet dnem 18. 10. 1999, kdy bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zákona).
Podle ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci, pokud sám účastník nemá v řízení něco vykonat. Povinnost konat zde pro účastníka nebyla stanovena.
Ústavní stížnost byla tedy podána po lhůtě stanovené pro její podání. Pro úplnost je třeba uvést vadné označení vedlejších účastníků v návrhu stížnosti, které v důsledku uzavřené lhůty nebylo již opravováno.
Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, aniž by se mohl zabývat věcným rozborem ústavní stížnosti ve vztahu porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.
Pokud se stěžovatelka domnívá, že k jejímu poškození došlo zapříčiněním advokáta, poskytují právní předpisy dostatečný prostor pro uplatnění náhrady škody.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 17. dubna 2000