ECLI:CZ:US:2000:2.US.158.98
sp. zn. II. ÚS 158/98
Usnesení
II. ÚS 158/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla, o ústavní stížnosti stěžovatelky V., zastoupené advokátem JUDr. J.V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. l. 1998, čj. 22 Co 370/97-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 6. 4. 1998 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. l. 1998, čj. 22 Co 370/97-77. Napadeným rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 2. 1997, čj. 18 C 328/94-61, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 3. 1997, čj. 18 C 328/94-65, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení částky 566.251,10 Kč s přísl.
V návrhu ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, dne 24. 2. 1993 uzavřela smlouvu o dílo s Ing. J.H. na zhotovení kombinéz v dohodnutém množství a kvalitě, a to z materiálu dodaného stěžovatelkou. Ing. H., dodala část požadovaného množství kombinéz v požadované kvalitě, část však byla vadná. Účastníci pak uzavřeli dohodu, že vadné kombinézy přecházejí do vlastnictví Ing. H., a ta stěžovatelce zaplatí náhradu odpovídající ceně dodaného materiálu. Jelikož se tak nestalo, podala stěžovatelka žalobu k soudu o zaplacení částky 566.25 1,10 Kč s příst. Soud prvního stupně žalobní návrh stěžovatelky Zamítl rozsudkem ze dne 24. 2. 1997, čj. 18 C 328/94-61, s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala uzavření nové smlouvy nahrazující závazek původní. Na základě odvolání stěžovatelky pak Krajský soud v Hradci Králové napadený rozsudek potvrdil, přičemž nepřipustil návrh na změnu žaloby, aby posuzoval závazek žalované Ing. H., i za závazek z bezdůvodného obohacení, který stěžovatelka vznesla při jednání odvolacího soudu, a to z důvodu ustanovení §95 občanského soudního řádu, podle kterého navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení, ale soud nepřipustí změnu návrhu,
I
II. ÚS 158/98
jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.
Stěžovatelka je přesvědčena, že odvolací soud hodnotil důkazy v rozporu s ustanovením
132 občanského soudního řádu, a to zejména tím, že nepřihlédl ke všemu, co vyšlo během řízení nalevo. Potvrzením rozsudku Okresního soudu v Pardubicích bylo tak porušeno základní právo stěžovatelky domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení §42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení a spis Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 18 C 328/94.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 20. 5. 1998 zcela odkázal na odůvodnění svého rozsudku, kde je podrobně vysvětleno, proč změna žaloby nebyla připuštěna a navrhl, aby ústavní stížnost byla Ústavním soudem zamítnuta.
Vedlejší účastnice řízení Ing. J.H. ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 3. 7. 1998 uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhla zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného rozsudku zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelkou, tak výklad zastávaný v dosavadním řízení ve věci rozhodujícího orgánu veřejné moci, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy, a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) a čl. 90 Ústavy ČR. Ústavní soud neshledal v souzené věci extrémní nesoulad mezi právními závěry Krajského soudu v Hradci Králové a vykonanými skutkovými zjištěními. Za těchto okolností je proto rozhodnutí o zaplacení Kč 566.251,10 s příst. věcí posouzení obecného soudu, na jehož argumenty uváděné v odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud odkazuje.
Ústavní soud konstatuje, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry a hodnocením důkazů v rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud již vícekrát judikoval, že z ústavního principu nezávislosti soudu podle článku 82 Ústavy vyplývá, mimo jiné zásada volného hodnocení důkazů. Je-li tato zásada, vyjádřená v ustanovení §132 občanského soudního řádu respektována, a tak tomu podle názoru Ústavního soudu v předmětné věci bylo, není Ústavní soud oprávněn hodnocení důkazů znovu "hodnotit", a to dokonce ani tehdy, pokud by se sám s takovým hodnocením případně neztotožňoval. Skutečnost, že obecný soud opřel své rozhodnutí o právní
II. ÚS 158/98
názor, se kterým stěžovatelka nesouhlasí, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. např. nález, sp. zn. IV. ÚS 188/94, publikovaný pod č. 39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 281).
Pokud stěžovatelka namítá porušení čl. 36 odst. 1 a Listiny, Ústavní soud konstatuje, že tento článek Listiny stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto uvedené právo stěžovatelky postupem soudu porušeno nebylo. Stěžovatelce bylo umožněno, aby se obrátila se svou věcí na nezávislý soud, který o ní .jednal a vydal příslušné rozhodnutí. Uvedený článek Listiny zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, avšak nezaručuje úspěch v soudním sporu.
Je tedy zřejmé, že interpretací a aplikací citovaných právních norem evidentně nebyla porušena namítaná základní práva a svobody stěžovatelky, která jsou zaručena ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. l0 Ústavy ČR.
Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
P o u ě e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 9. 2000
JUDr. Antonín Procházka Předseda senátu Ústavního soudu