ECLI:CZ:US:2000:2.US.163.2000
sp. zn. II. ÚS 163/2000
Usnesení
II.ÚS 163/2000
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Dr. K. H., důchodce, proti Ministerstvu financí takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Ministerstvo financí svým dopisem z 25.1.2000 č.j. 392/68410/1999 podepsaným ministrem financí Doc.Ing. Pavlem Mertlíkem, CSc. zamítlo jeho žádost o prominutí dodatečně vyměřené daně z obratu za roky 1991 a 1992 s odůvodněním, že pro prominutí daně podle §55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je rozhodující splnění zákonných podmínek a posouzení daného případu správním orgánem, to znamená, existují-li nesrovnalosti vyplývající z uplatňování daňových zákonů.Vyslovil přesvědčení, že ministerstvo nezákonně a tedy i neústavně uplatnilo veřejnou moc (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a tohoto neústavního postupu se dopustilo tím, že nevzalo na zřetel předpisy finačního práva hmotného a procesního, platné před daňovou reformou v roce 1992 ( zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, prováděcí vyhláška č. 560/1990 Sb., zákon č. 172/1989 Sb.). Finanční úřad pro Prahu 4 a Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu mu na základě nesprávné aplikace právních předpisů dodatečným daňovým výměrem uložil doplatek daně z obratu v letech 1992 a 1993. Jádrem sporu je odlišná klasifikace zboží než kterou uplatnil stěžovatel, tehdy ještě podnikatel činný pod obchodním jménem K. Stěžovatel spatřuje neústavnost nevyhovění žádosti o prominutí daně také v tom, že nebyly vzaty v úvahu skutečnosti sociální povahy na jeho straně, neboť je vážně nemocný důchodce a výkon rozhodnutí k uspokojení finančních pohledávky ho existenčně ohrožuje s ohledem na potřebu diabetické výživy. Stěžovatel navrhl, aby Ministerstvu financí byla uložena povinnost o jeho žádosti znovu rozhodnout a vrátit mu finanční částky sražené v rámci výkonu rozhodnutí.
Z ústavní stížnosti a přiložených listin bylo zjištěno, že Finanční úřad pro Prahu 4 vydal 31.5.1993 platební výměr č.j. FÚ 4/DPH/2106/93/Gr, kterým byla stěžovateli dodatečně stanovena daň z obratu ve výši 771 936 Kč.
Odvolání Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím z 2.7.1996 č.j. FŘ-3203/3/96 zamítlo. Stěžovatel nepodal správní žalobu, ale obrátil se na Ministerstvo financí se žádostí o prominutí daně.
Stěžovatel není v tomto řízení zastoupen advokátem a nepřiložil k návrhu speciální plnou moc, jak mu ukládají §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj stěžovatele nevyzýval k odstranění těchto vad návrhu, neboť zjištěnou příčinu nepřípustnosti návrhu nelze konvalidovat.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Stěžovatel nepodal žalobu proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu podle §247 a násl. občanského soudního řádu a uvedenou podmínku přípustnosti návrhu nesplnil.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh jako nepřípustný odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Navíc dopis podepsaný místopředsedou vlády a ministrem financí Pavlem Mertlíkem z 25.1.2000 nelze považovat za rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Z jeho textu totiž vyplývá, že ministr využil svého práva podle §55a zákona č. 337/1992 Sb. a vyrozuměl navrhovatele o odložení jeho žádosti pro opakování již odmítnutých důvodů.
Proti usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3.dubna 2000
JUDr. Miloš Holeček
soudce Ústavního soudu