ECLI:CZ:US:2000:2.US.174.2000
sp. zn. II. ÚS 174/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti MUDr. M. S., zastoupeného JUDr. B. Z., proti usnesením Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 19. 3. 1999 sp. zn. D 755/93, D 757/93 a D 708/99, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 3. 2000, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 19. 3. 1999, sp. zn. D 755/93, D 757/93 a D 708/99, kterými bylo pravomocně rozhodnuto o dodatečném projednání dědictví po zemřelých J. F. H., zemřelém 24. 12. 1949 a paní M. H., zemřelé dne 4. 9. 1948. Původní dědické řízení proběhlo v r. 1948, kdy se matka stěžovatele měla stát dědičkou ze zákona po zemřelých F. a M. H., kteří byli jejími prarodiči.
Protože vyšel najevo nový majetek, který v původním řízení nebyl projednán, došlo z popudu sestřenice stěžovatele pí. J. J. v r. 1993 k dodatečnému řízení o projednání dědictví. Jak stěžovatel uvádí, bylo toto dodatečné dědické řízení zahájeno v době, kdy ještě žila jeho matka jako jedna ze zákonných dědiců. V té době byla na dlouhodobé návštěvě u stěžovatele v USA, kde v r. 1996 zemřela. Stěžovatel vytýká soudu, že se v tomto řízení spokojil s vyjádřením J. J. o tom, že jeho matka je neznámého pobytu a že neví, zda vůbec žije. Přitom muselo být jak pí. J., tak zvláště jejímu bratrovi Z. B. známo, že matka stěžovatele žije, znali stěžovatelovu adresu a rovněž tak znali bydliště matky manželky stěžovatele v Praze.
Jak dále uvádí stěžovatel, jeho matka byla účastnicí kupónové privatizace a soudu by byl stačil dotaz na Ústřední evidenci obyvatelstva, Českou správu sociálního zabezpečení, Středisko cenných papírů nebo jinou organizaci, kde by snadno tuto adresu zjistil. Zjistil by i to, že po její smrti v r. 1996 se stal jejím nástupcem v dědickém řízení stěžovatel.
Aniž by provedl tyto úkony soud ustanovil pro toto dodatečné dědické řízení matce stěžovatele, jako osobě neznámého pobytu, opatrovníka a usnesení o tom vyvěsil na úřední desce po zákonem předepsanou dobu. Stěžovatel rovněž namítá, že v tomto usnesení bylo namísto zemřelého F. H. uvedeno jméno F. F., tedy jméno odlišné ode jména zesnulého.
Stěžovatel je tak přesvědčen, že soud postupoval v rozporu se zákonem, čímž došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i práva stěžovatele na ochranu dědictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Protože podaná ústavní stížnost nespecifikovala dědické usnesení ve věci vedené pod sp. zn. D 708/99, vyžádal si Ústavní soud spisový materiál soudu vedený pod sp. zn. D 755/93, D 757/93 a D 708/99.
Ze spisu sp. zn. D 755/93 a D 757/93 bylo zjištěno, že v předmětné věci rozhodl Okresní soud Plzeň - jih usneseními ze dne 19. 3. 1999, která nabyla právní moci dne 10. 4. 1999.
Pokud se týká dědického řízení, vedeného pod č. j. D 708/99, kdy usnesení téhož soudu nabylo právní moci dne 14. 3. 2000, zjistil Ústavní soud, že se jedná o řízení po zemřelém F. B., který zemřel dne 9. 8. 1999. Jeho dědici se stali Ing. F.B. - syn a J. M. - dcera, každý z nich k jedné polovině. Kdežto v dodatečném dědickém řízení po zesnulých F. a M. H. se jednalo o pozemky p. p. č. 206/32 a 652/2 v obci a kat. území P., v dědickém řízení vedeném pod sp. zn. D 708/99 se jednalo o pozemky v k. ú. a obci Š. u Klatov. Je tedy zřejmé, že toto dědické řízení nemělo vazbu ani jinou souvislost s dědickými řízeními, vedenými pod sp. zn. D 755/93 a D 757/93. Tuto vzájemnou souvislost stěžovatel také nikterak nevyvozuje.
Vyplývá to rovněž ze závěru návrhu ústavní stížnosti, ve kterém se stěžovatel dovolává použití ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvádí, že podaná stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Ústavní soud se neztotožnil s tímto názorem stěžovatele. Jedná se o obvyklý případ, kdy ochrana oprávněného dědice je zakotvena v ustanovení §485 o. z. Vzhledem k právní moci usnesení sp. zn. D 755/93 a D 757/93 dnem 10. 4. 1999, je pro stěžovatele plně zachována lhůta pro uplatnění hereditas petitio (dědické žaloby). Tento procesní prostředek stěžovatel podle znění ústavní stížnosti dosud nepoužil.
Proto byl nucen soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť podaný návrh je nepřípustný podle ustanovení §75 odst. 1 cit. zákona, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 29. května 2000