Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.09.2000, sp. zn. II. ÚS 177/2000 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 137/19 SbNU 249 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:2.US.177.2000

sp. zn. II. ÚS 177/2000 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti V. R., zastoupeného Mgr. M. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.2.2000, čj. 16 Ca 30/2000-25, za účasti Krajského soudu v Ústí n.Labem, jako účastníka řízení, a Finančního ředitelství v Ústí n. Labem, se sídlem Velká hradební 61, Ústí n. Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí n.Labem ze dne 8.2.2000, čj. 16 Ca 30/2000-25, se zrušuje. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 21.3.2000, napadá stěžovatel usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 8.2.2000, čj. 16 Ca 30/2000-25, kterým bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě zastaveno řízení o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 23.11.1999, čj. 6323/120/99, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Bílině ve věci daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 1996. V odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvádí, že dne 31.1.2000 obdržel právní zástupce stěžovatele výzvu soudu ze dne 26.1.2000 k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč. Tuto výzvu zaslal právní zástupce stěžovateli ještě téhož dne, tj. 31.1.2000. S ohledem na nepřítomnost navrhovatele z důvodu pracovního zaneprázdnění v místě bydliště, převzal stěžovatel doporučenou zásilku s výzvou až koncem týdne, a to od své sousedky, které byla doporučená zásilka poštovní doručovatelkou předána. K zaplacení soudního poplatku proto došlo až po stanovené lhůtě, tj. 8.2.2000. Téhož dne krajský soud usnesením rozhodl o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Navrhovatel zdůrazňuje, že řízení upravené v části páté o.s.ř. nazvaném správní soudnictví, je až na výjimky tam uvedené řízením jednoinstančním, což znamená nemožnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve správním soudnictví. Z tohoto důvodu spatřuje navrhovatel v uvedeném postupu krajského soudu porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy . Označený soud dále, podle názoru navrhovatele, nerespektoval rovněž ust.§49 odst. 1, věta druhá o.s.ř., které ukládá povinnost něco vykonat přímo účastníku řízení. V takovém případě je nutno výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslat nejen právnímu zástupci účastníka řízení, ale i účastníku samému. V tomto smyslu byla ostatně koncipována i předmětná výzva, kterou soud vyzývá k zaplacení soudního poplatku přímo stěžovatele. V souvislosti s datem vynesení rozhodnutí o zastavení řízení, které je navíc shodné se dnem zaplacení soudního poplatku, vyslovil navrhovatel domněnku, že místně a věcně příslušný soud tak neobvykle rychle zastavil řízení v právně podle jeho názoru náročné věci. Z napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud zjistil, že v právní věci stěžovatele (dříve žalobce) na přezkoumání rozhodnutí vedl. účastníka ze dne 23.11.1999, čj. 6323/120/99, bylo podle ust. §9 odst.1, odst.2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, řízení zastaveno. Důvodem pro zastavení řízení bylo nezaplacení soudního poplatku ve výši 1 000,-Kč, a to ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě ze dne 26.1.2000, která byla doručena právnímu zástupci žalobce podle doručenky založené ve spise, sp.zn. 16 Ca 30/2000, dne 31.1.2000. Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že na správnosti právního názoru vyjádřeného ve stížností napadeném usnesením i nadále trvá a zdůrazňuje skutečnost, že v řízení o žalobách podle části páté, hlavy druhé o.s.ř. musí být žalobce zastoupen advokátem, pokud sám nebo jeho zaměstnanec nemá právnické vzdělání. Každému advokátu je známo, že podáním návrhu u soudu vzniká poplatková povinnost. Zaplatit soudní poplatek, v daném případě stanovený pevnou sazbou, je povinností spojenou s podáním žaloby a nikoli až s výzvou soudu. Bylo proto povinností právního zástupce seznámit svého mandanta s výší poplatkové povinnosti a s dobou jejího vzniku. Účastník řízení vyslovil názor, že v dané právní věci nelze spatřovat případ, jež má na mysli ust. §49 odst.1 o.s.ř., tj. povinnost svěřenou něco vykonat přímo účastníku řízení, neboť zaplacení soudního poplatku může vykonat i právní zástupce, dle běžné praxe advokátů. Zaslání výzvy k zaplacení i žalobci by prý tak vedlo k duplicitní platbě soudního poplatku. Současně s touto argumentací však účastník řízení připouští, že ve smyslu §2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je nesporné, že povinným subjektem k zaplacení soudního poplatku není právní zástupce poplatníka. V souvislosti s obsahem ústavní stížnosti proto účastník řízení navrhuje její zamítnutí. Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejší účastník řízení, ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne 21.6.2000 uvedlo, že stěžovatel podal odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1996, vydanému Finančním úřadem v Bílině. Toto odvolání bylo rozhodnutím vedl. účastníka ze dne 23.11.1999, č.j. 6323/120/99, zamítnuto. Dne 25.11.1999 podal stěžovatel žádost o povolení přezkoumání rozhodnutí vedl. účastníka, které bylo dne 11.4.2000 postoupeno k rozhodnutí Ministerstvu financí, Ústřednímu finančnímu a daňovému ředitelství, odboru 39, odd. 391 v Praze. Vzhledem k tomu, že spolu s žádostí navrhovatele byl postoupen i kompletní spisový materiál rozhodujících správních orgánů, nemůže být Ústavnímu soudu postoupen požadovaný spisový materiál. V souvislosti s oznámením vedlejšího účastníka o nemožnosti předložení správního spisu si Ústavní soud vyžádal předložení spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. 16 Ca 30/2000, ze kterého zjistil, že je zde založen pokyn předsedkyně senátu ze dne 26.1.2000 o zaslání výzvy právnímu zástupci žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč, která byla odeslána dne 27.1.2000 a právním zástupcem navrhovatele dle doručenky převzata dne 31.1.2000. Podle podacího razítka obdržel krajský soud výzvu s nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 1 000,- Kč dne 10.2.2000, když zásilka byla předána k poštovní přepravě stěžovatelem dne 8.2.2000 (doporučeně). Z listinných dokladů a z vyjádření účastníka a vedl. účastníka řízení poté dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Jak ostatně konstatoval i účastník řízení ve svém vyjádření, v předmětné právní věci je poplatníkem soudního poplatku ze žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §2 odst. 5 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel. Poplatková povinnost skutečně vzniká současně s podáním žaloby, z této skutečnosti však vyplývá jednoznačný závěr, že úkon, který je povinen žalobce učinit, tj. zaplacení soudního poplatku je vázán na osobu poplatníka, nikoli, jak se mylně domnívá účastník řízení, na právního zástupce žalobce, kterému byla udělena plná moc k zastupování žalobce v daném sporu. Stejný právní závěr ostatně zaujal Ústavní soud i ve věci právně a skutkově totožné, uveřejněné v nálezu Ústavního soudu ze dne 24.1.2000, pod sp.zn. IV.ÚS 238/99, na jehož odůvodnění II. senát Ústavního soudu rovněž odkazuje. Možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl.36 odst.1 Listiny musí být zejména v případě správního soudnictví plně respektována tím, že ve smyslu ust. §49 odst.1, věta druhá o.s.ř., je nutné zaslat písemnou výzvu k zaplacení soudního poplatku nejen právnímu zástupci, ale i stěžovateli (žalobci) samotnému, neboť on je tou osobou, která má ve smyslu již citovaných ustanovení zákona o soudních poplatcích v návaznosti na §49 odst.1 o.s.ř. něco vykonat. Zastavení řízení Krajským soudem v Ústí n. Labem o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku představuje jak porušení cit. ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř., tak i porušení práva navrhovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy, který stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům při vědomí současné právní úpravy, kdy v tzv. "správním soudnictví" není možné se domáhat nápravy rozhodnutí o zastavení řízení u dalšího, věcně a místně příslušného soudu. Ústavní soud v souladu se skutkovými a právními závěry v projednávané ústavní stížnosti návrhu ve smyslu ust. §82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zák. č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zcela vyhověl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 27. září 2000