ECLI:CZ:US:2000:2.US.19.2000
sp. zn. II. ÚS 19/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Miloše Holečka o ústavní stížnosti M. E., zastoupené JUDr. J. O., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči z 15.11.1999 č.j. Zt 803/99-10 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala ústavní stížnost, v níž navrhla zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči z 15.11.1999 č.j. Zt 803/99-10. Uvedla, že tímto pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci byla v řízení, jehož byla stranou, porušena její základní ústavní práva na právní ochranu a spravedlivý proces zaručená čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle nichž se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu s právem, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
K ústavní stížnosti se vyjádřily státní orgány, kterých se věc týká, Okresní státní zastupitelství v Třebíči a Policie České republiky, Okresní úřad vyšetřování v Třebíči. Oba navrhly zamítnutí ústavní stížnosti s odůvodněním, že v posuzované věci nedošlo k porušení trestněprávních předpisů.
Z ústavní stížnosti, opisů usnesení orgánů činných v trestním řízení a spisů vyžádaných od těchto orgánů Ústavní soud zjistil, že usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Třebíči z 29.10.1999 sp. zn. ČVS:OVV-378/99 byla podle §159 odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření z trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona, ke kterému mělo dojít od 4.35 hod. dne 5.6.1999 do 8.40 hod. dne 8.6.1999 na území obce S. v okrese Třebíč, v jehož důsledku stěžovatelčin syn V. E., nar. 2.9.1982 utrpěl zranění, na jehož následky zemřel. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že po pitvě byla příčinou smrti shledána zástava srdce poté, co byl V. E. zasažen elektrickým proudem a cizí zavinění bylo vyloučeno. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení stížnost, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči usnesením z 15.11.1999 č.j. Zt 803/99-10 podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že v postupu policistů v této věci nebylo zjištěno porušení platných právních předpisů. Vyšetřovatel věnoval případu dostatečnou pozornost a opatřil a provedl všechny potřebné důkazy, které přesvědčivě zhodnotil a dospěl na jejich základě k závěru, že nejde o podezření ze spáchání trestného činu.
Ústavní soud ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí (např. usnesení z 26.2.1997 sp. zn. II.ÚS 361/96 -Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 343 až 345 a usnesení z 8.4.1999 sp. zn. I.ÚS 84/99-Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291 až 293) dospěl v posuzované věci k těmto závěrům:
Z čl. 39 a 40 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahů mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kým. Úprava těchto otázek trestním řádem tyto zásady neporušuje. Z tohoto hlediska žádné stěžovatelčino základní ústavní právo nebylo porušeno. V posuzované věci ve skutečnosti, že okresní státní zastupitelství zamítlo stěžovatelčinu stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci podezření z trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených veřejných práv stěžovatelky, jejichž ochrana je v kompetenci Ústavního soudu. Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byl někdo trestně stíhán, Ústava nezaručuje.
Skutečnost, že rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení nebyla porušena stěžovatelčina základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Proti usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19.září 2000
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu