ECLI:CZ:US:2000:2.US.192.2000
sp. zn. II. ÚS 192/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti V. E., zastoupeného JUDr. A. J., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích a vedl. účastníka Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích -pobočka v Táboře ze dne 10. 2. 2000, č. j. 14 To 50/2000-117, a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. ledna 2000, č. j. Nt 129/2000-39, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti navrhovatel napadá v záhlaví usnesení uvedená usnesení obecných soudů a uvádí, že rozhodnutím soudu prvého stupně byl vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), písm. b) a písm. c) tr. ř. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, kterou odůvodnil tím, že podmínky vazby podle §67 odst. 2 tr. ř. nejsou naplněny, neboť dosud provedené důkazy neodůvodňují rozhodnutí o splnění vazebních podmínek a navíc citované rozhodnutí je v zásadě nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění.
Stížnost navrhovatele byla soudem II. stupně zamítnuta, aniž se tento soud podle názoru navrhovatele dostatečně vypořádal s jeho námitkami. Stěžovatel vzhledem k napadeným usnesením především zdůrazňuje, že ani jedno z obvinění neobsahuje důvody, pro které je stěžovatel stíhán, což zakládá porušení ustanovení §160 tr. ř., a není rovněž řádně odůvodněno skutkovými okolnostmi případu ve smyslu ustanovení §68 tr. ř.
Stěžovatel dále uvádí, že dosavadní skutečnosti nenasvědčovaly v době rozhodování obou soudů závěru, že důkazy obsažené ve vyšetřovacím spise zakládají důvodné podezření, že stěžovatel se přímo účastnil na páchání trestné činnosti, ze které byl obviněn. Navrhovatel rovněž namítá, že při rozhodování o vazbě byly porušeny podmínky uvedené v ustanovení §67 odst. 2 tr. ř., což ve své podstatě znamená i porušení základních práv a svobod, uvedených v čl. 8 odst. 1, odst. 2, odst. 5, jakož i čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. ledna 2000, č. j. Nt 129/2000-39, Ústavní soud zjistil, že v předmětné trestní věci bylo vzneseno obvinění proti 6 osobám, včetně stěžovatele. Obvinění byli podle §68 z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), písm. b) a písm. c) tr. ř. vzati do vazby. Navrhovateli a dalším dvěma obviněným bylo sděleno obvinění z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) a odst. 4 tr. zák. spáchaného ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Těchto trestných činů se obvinění měli dopustiti tím, že odcizovali osobní automobily zahraničních značek, když celková hodnota vzniklé škody přesáhla 12 mil. Kč.
V odůvodnění citovaného rozhodnutí se uvádí, že soudce při rozhodování vycházel ze skutečností, majících oporu v záznamech telekomunikačního provozu, mobilních účastnických stanic všech obviněných ve smyslu §88 tr. ř., v protokolech o domovních prohlídkách a ostatních listinných důkazech založených ve vyšetřovacím spise. Současně soud prvého stupně zdůraznil, že trestní stíhání obviněných je na samém počátku, když všem obviněným hrozí vysoký trest, neboť měli spáchat trestný čin s vysokým stupněm společenské nebezpečnosti.
Podle dosud zjištěných skutečností se na páchání trestné činnosti podílelo minimálně 13 osob, jde tedy o organizovanou skupinu a v případě ponechání obviněných na svobodě by hrozilo jejich působení na dosud nevyslechnuté svědky, nebo by mohlo hrozit maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Prvoinstanční soud při posuzování důvodů vazby uvážil i možnost pokračování obviněných v trestné činnosti, neboť z listinných důkazů dovodil důvodné podezření, že trestnou činností si obvinění mohou i nadále opatřovat zdroje svých příjmů.
Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře stížnost navrhovatele proti shora citovanému usnesení zamítl jako nedůvodnou. Stížnost obsahovala v podstatě stejné námitky, které stěžovatel opakuje i v ústavní stížnosti. Soud druhého stupně konstatoval, že obvinění vznesené proti stěžovateli nelze pokládat za nedůvodné, neboť skutečnosti, které byly podkladem pro stížností napadené rozhodnutí, mají základ v důkazech obsažených ve vyšetřovacím spise ČVS : KVJC-117/10-99.
Krajský soud sice shledal u stěžovatele pouze důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. ř., jinak se však po přezkoumání věci s rozhodnutím soudu prvého stupně, včetně jeho odůvodnění zcela ztotožnil.
Ústavní soud konstatuje, že omezení osobní svobody zákonnou vazbou je vždy citelným a výrazným zásahem do ústavně zaručených základních práv a svobod jedince, proto důvody pro její uvalení musí být vždy pečlivě zváženy. Jde především o to, aby při rozhodování obecných soudů byly dodržovány zákonné procesní podmínky, t. j. v daném případě trestní řád.
Ve smyslu ustanovení §67 odst. 2 tr. ř. je možno v přípravném řízení rozhodnout o vzetí obviněného do vazby, jestliže je dán některý z důvodů vazby (§67 odst. 1 tr. ř.) a současně dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, byl spáchán, jedná se o trestný čin a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný.
Stěžovatel tvrdí, že obě napadená usnesení jsou nezákonná a ve svých důsledcích nepřezkoumatelná, neboť neobsahují řádné odůvodnění skutkovými okolnostmi trestní věci, jakož i konkrétními skutečnostmi ve smyslu ustanovení §67 odst. 2 tr. ř.
Důvodnost vazby opřely obecné soudy jednak o výsledky dosavadního vyšetřování, t. j. o důkazy obsažené ve vyšetřovacím spise, a dále o skutečnost, že stěžovatel byl obviněn ze spáchání zvlášť závažné trestné činnosti s vysokou trestní sazbou ( §67 odst. 1 písm. a) tr.ř.). Současně však vyložily, z jakých důvodů považují za důvodnou obavu, že stěžovatel bude pokračovat v trestné činnosti pro níž je stíhán, t. j. existenci vazebního důvodu ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Podmínkou užití tzv."útěkové vazby" je existence kterékoli z okolností v cit. ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Pro vznesení obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. postačuje důvodné podezření ( tedy nikoli jistota), že se stal trestný čin a že jej spáchala určitá osoba. Vznesení obvinění je zákonnou podmínkou pro zahájení trestního řízení a dává orgánům činným v trestním řízení možnost provádět i jiné další úkony, než které svou povahou je možno považovat za neodkladné a neopakovatelné. Charakter a rozsah trestné činnosti, z níž byl stěžovatel obviněn, pak zakládají důvody vazby u stěžovatele tak, jak je konkretizují ve svých rozhodnutích oba obecné soudy.
Ústavní soud ve své jurisdikci opakovaně uvedl, že není další přezkumnou instancí obecných soudů a do jejich činnosti je tedy oprávněn zasahovat pouze v extrémních případech porušování procesních předpisů, a to především v případě přezkumu věcí již pravomocně skončených. Trestní řízení zahájené vazební formou samo o sobě nezakládá příslušnost rozhodování Ústavního soudu, pokud jinak byl respektován způsob a podmínky odpovídající procesní normě. V daném případě Ústavní soud porušení procesního předpisu (trestního řádu) nezjistil, a nemohl proto souhlasit s namítaným porušením čl. 8 odst. 1, 2 a 5, jakož i čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 20. června 2000