ECLI:CZ:US:2000:2.US.199.2000
sp. zn. II. ÚS 199/2000
Usnesení
II.ÚS 199/2000
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky o ústavní stížnosti J. H. proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 z 9.3.2000 č.j. 144/2000 - 4 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 z 9.3.2000 č.j. 144/2000-4, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí Policie České republiky - Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu z 21.12.1999 č.j. ÚDV-19/Vt-97.
Uvedl, že 15.5.1997 podal Policii České republiky-Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu trestní oznámení na státní zástupkyni Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 JUDr. O. P. pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele, jehož se měla v období normalizace dopustit jako minulým režimem protěžovaná prokurátorka na Praze 2 tím, že ve spolupráci se Státní bezpečností pronásledovala odpůrce komunistického zřízení, mezi nimi i stěžovatele. Upřesnil, že jde o stížnost na nesprávný postup Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, a navrhl zrušení uvedeného rozhodnutí, neboť jím bylo porušeno jeho právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ačkoliv k ústavní stížnosti nebylo přiloženo napadené usnesení a stěžovatel není zastoupen advokátem, Ústavní soud nepovažoval za účelné vyzývat ho k odstranění těchto i jiných vad návrhu, neboť z údajů obsažených v podání je podstata věci natolik zřejmá, že bylo možno návrh posoudit a rozhodnout o něm už v této fázi řízení.
Z informací obsažených v návrhu lze jednoznačně dovodit, že policejní orgán věc odložil podle §159 trestního řádu, neboť podezření z trestného činu nebylo prokázáno.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno j e j í základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Senát Ústavního soudu dospěl jednomyslně k závěru, že v posuzované věci není splněna základní podmínka, kterou klade na ústavní stížnost citované ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., totiž že postupem orgánů činných v trestním řízení a jejich rozhodnutími nedošlo v případě stěžovatele k porušení j e h o základního práva nebo svobody.
Toto zjištění se jeví natolik evidentním, že nezbylo než návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 18. dubna 2000
Vojtěch Cepl
předseda senátu