ECLI:CZ:US:2000:2.US.256.2000
sp. zn. II. ÚS 256/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti J. V., právně zastoupeného JUDr. P. H., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16.2. 2000, sp. zn. 55 C 292/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 21. 4. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16.2. 2000, sp. zn. 55 C 292/98, a to pro porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále je "Úmluva"), čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V napadeném rozsudku šlo o přezkoumání správního rozhodnutí Dopravního inspektorátu Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje Brno ze dne 12. 6. 1998, č. j. PJM-98-1/DS-odv-98, soudem, který žalobu stěžovatele zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud rozhodl bez jeho účasti a v postupu soudu spatřuje porušení článku 6 Úmluvy, protože soud sám ani neprovedl žádné dokazování. Přezkoumal pouze zákonnost předcházejících správních aktů, nikoliv jejich věcnou správnost. Předvolání k jednání stěžovatel neobdržel nejspíš proto, že mu bývalá manželka, s níž po rozvodu žije v nepříliš harmonických vztazích ve společném bytě, zřejmě nepředala oznámení o uložení zásilky, proto si ji neměl možnost na poštovním úřadě vyzvednout. Postup soudu podle názoru stížnosti odporuje ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny v právu na spravedlivý proces a osobní účast při jednání.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 55 C 292/98, přestupkový spis Policie České republiky Okresní ředitelství Dopravní inspektorát Vyškov, č. j. ORVY-3/DS-38/98, a vyjádření těchto orgánů.
Z nich vyplývá, že skutkově šlo o náhodnou kontrolu vozidla taxislužby, při níž bylo zjištěno, že řidič - stěžovatel nemá u sebe předepsané doklady pro řízení vozidla taxislužby, z jeho dechu byl cítit alkohol a jeho chování požití alkoholu odpovídalo. Dechovou zkoušku odmítl na místě a opakovaně i po předvedení na oddělení policie, kde se též odmítl podrobit lékařskému vyšetření a odběru krve na alkohol, odmítl též podepsat protokol. Dopravní přestupek byl ústně projednán Dopravním inspektorátem ve Vyškově a odvolání stěžovatele bylo Dopravním inspektorátem v Brně zamítnuto.
V přestupkovém spise nebylo zjištěno žádné pochybení ani nezákonný postup.
Z ustanovení části páté občanského soudního řádu o správním soudnictví pak plyne, že soudy přezkoumávají na základě žalob rozhodnutí orgánů veřejné správy, ovšem pouze z hlediska zákonnosti (ust. §245 o. s. ř.), přičemž je pro soud rozhodující skutkový stav, který byl v době vydání napadeného rozhodnutí a dokazování se neprovádí (ust. §245i odst. 1 o. s. ř.). Pokud soud dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, žalobu zamítne (ust. §250j o. s. ř.).
K ústnímu jednání soudu byl stěžovatel řádně předvolán (vzorem č. 10), adresát nezastižen, zásilka uložena a nevyzvednuta. Správní i soudní řízení proběhlo podle příslušných zákonných ustanovení.
Odebrání řidičského průkazu je trestem pro osobu řidiče za hrubou nekázeň v dopravě bez ohledu na teritorium. Proto je neopodstatněný požadavek stížnosti ohledně možnosti řízení motorového vozidla v cizině.
Podmínka ústnosti, veřejnosti a osobní účasti projednání přestupku byla splněna projednáním Dopravním inspektorátem ve Vyškově. Podmínka soudní ochrany pak projednáním žaloby stěžovatele soudem.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 6 Úmluvy nebo čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 20. září 2000