ECLI:CZ:US:2000:2.US.261.99
sp. zn. II. ÚS 261/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného Mgr. I. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 5 To 151/99, a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 5 T 128/97, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 5 T 128/97, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 5 To 151/99, s tím, že v řízení u obou soudů bylo porušeno jeho ústavní právo na řádný proces. Soudům vytýká, že věc nebyla projednána v jeho přítomnosti tak, aby se měl možnost vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dále namítá, že došlo k porušení jeho práv na obhajobu, poněvadž soudy odmítly provedení důkazů jím navrhovaných, zejména pak zkoumání jeho duševního stavu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie.
Odročená hlavní líčení probíhala v době, kdy byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně Opava. Dále namítá, že měla být stíhána ještě další osoba Z. V., že Dr. K. neměl zmocnění k zastupování poškozeného. Je rovněž přesvědčen, že ve věci došlo k porušení předpisů v oblasti dokazování. Soudy tak byl ve vztahu k jeho osobě porušen, jak stěžovatel výslovně cituje, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Karviné trestní spis stěžovatele sp. zn. 5 T 128/97. Ze spisu a z předloženého rozsudku Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Trestný čin spáchal společně s další stíhanou osobou. V té době byl ve funkci vedoucího materiálně technického zabezpečení státního podniku V.-O. a trestným činem měl v úmyslu obohatit soukromou firmu V.-H., kde zastával tutéž funkci. Spolu se svým společníkem dali pokyn k odprodeji 72 kusů ocelových trubek za částku 57.500,- Kč, jako neprodejný šrotový materiál. Obratem však prodali už jako firma V.-H. tyto trubky jako plnohodnotné čtyřem odběratelům. Po odečtení nákladů způsobili bývalému vlastníku škodu ve výši 731.091,- Kč. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a povinnost k úhradě části škody.
Krajský soud v Ostravě odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítl.
Ze spisu Ústavní soud zjistil, že námitky uvedené v ústavní stížnosti uplatnil stěžovatel již ve svém odvolání a krajský soud se jimi podrobně zabýval. Krajský soud konstatuje přílišnou obsáhlost odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž uniká závěrečné hodnocení důkazů, když jinak se závěrem o vině a trestu souhlasí. Krajský soud se vypořádává s námitkou stěžovatele u odročených hlavních líčeních v důsledku hospitalizace a nepotřebností znaleckého posudku o duševním zdraví stěžovatele. Stejně je tomu s námitkou náležitého oprávnění a účasti v řízení u Dr. K., jako zástupce poškozeného. Hodnocení provedeného dokazování rozvedl krajský soud přesvědčivě v odůvodnění svého rozhodnutí.
Ústavní soud není soudem nadřízeným všeobecným soudům a nepřísluší mu přehodnocovat jimi provedené dokazování, pokud toto logicky odpovídá obsahu spisu. Celé řízení bylo velmi obsáhlé. Navíc bylo doplněno důkazním materiálem po vrácení prvotní obžaloby státnímu zástupci k došetření. Po formální stránce nejsou v řízení žádná pochybení odporující příslušným ustanovením trestního řádu. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavnosti.
Stěžovatel se k věci vyjádřil v přípravném řízení (č.l. 105 až 109), u hlavního líčení (č. l. 712 až 717), poté dal písemný souhlas k tomu, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti při dalších třech hlavních líčeních ( č. l. 729, 748, 757), u dalšího hlavního líčení (č. l. 783) byl opět osobně přítomen. Při všech hlavních líčeních byl zastoupen obhájcem. I pro případ, že by jeho způsobilost k právům byla omezena, nebyla by jeho trestní věc projednávána jinak. Proto neobstojí jeho námitka nespravedlivého procesu.
Pokud stěžovatel namítal, že soud neprovedl všechny jím navrhované důkazy nebo jejich opakování, Ústavní soud poukazuje na nález sp. zn. I.ÚS 362/96 a na současnou judikaturu, podle které není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, jestliže to pokládá s ohledem na zjištění skutkového stavu věci za nadbytečné.
Ústavní soud byl proto nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 20. září 2000