ECLI:CZ:US:2000:2.US.275.2000
sp. zn. II. ÚS 275/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 15.2.2000, sp. zn. I. ÚS 652/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 3.5. 2000 se na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností proti usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 652/99, ze dne 15.2.2000 Ing. Z. K. Svou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení výše uvedeného usnesení Ústavního soudu České republiky, kterým byla soudcem zpravodajem odmítnuta jeho ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná, neboť směřovala proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí navrhovatelova návrhu, vydanému pod sp.zn. I. ÚS 501/99 ze dne 27.10.1999. Zároveň stěžovatel odmítl soudce JUDr. Vladimíra Klokočku a JUDr. Vojena Güttlera, které považuje za podjaté, neboť vydali rozhodnutí, které stěžovatel napadl.
Zákon o Ústavním soudu v ustanovení §43 odst. 3 výslovně stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 téhož zákona je nepřípustné. V rozhodnutích Ústavního soudu byl navrhovatel na tuto skutečnost opakovaně výslovně upozorněn.
Navrhovatel přesto setrvává na své argumentaci, která vychází z nesprávné interpretace zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedená argumentace byla již dostatečně vyvrácena v odůvodnění napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 15.2.2000, sp. zn. I.ÚS 652/99, které zejména vychází z jednoinstančnosti řízení před Ústavním soudem, založené jeho podobou koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví v České republice. K tomu je namístě doplnit, že tato podoba ústavního soudnictví a pravomoc Ústavního soudu ČR je zakotvena v Ústavě České republiky, zejména v čl. 83, čl. 87 odst. 1, čl. 88 a čl. 89, a dále v příslušných, již citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu.
Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Avšak i kdyby byl tento nedostatek návrhu odstraněn, nemohl by být navrhovatel ve věci úspěšný.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Zákon o Ústavním soudu v tomto případě nestanoví výjimečnou možnost opětovného projednání takového návrhu. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. 9. 2000
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR