ECLI:CZ:US:2000:2.US.293.98
sp. zn. II. ÚS 293/98
Usnesení
II. ÚS 293/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti I.O. a J.O., obou zastoupených advokátem JUDr. M.H., proti obecně závazné vyhlášce města K., č. 8/1998 - Tržní řád, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 18.6.1998, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 25.6.1998 a který navrhovatelé označili jako ústavní stížnost, se navrhovatelé domáhají zrušení obecně závazné vyhlášky města K., č. 8/1998 - Tržní řád, vydané podle ustanovení §24 odst. 1 a §45 písm. 1) zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení §18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen "živnostenský zákon"), ve znění pozdějších předpisů, usnesením rady města K., ze dne 6.4.1998, která nabyla účinnosti dne 1.5.1998.
Ústavní soud nejprve přezkoumal splnění podmínek pro řízení ve věci samé, zejména otázku oprávněnosti navrhovatelů k podání návrhu ve smyslu §64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ústavním soudu"). Ústavní soud v tomto směru naplnění podmínek pro vedení řízení ve věci samé neshledal.
Stěžovatelé svým návrhem brojí přímo proti obsahu úpravy citované obecně závazné vyhlášky města K. a polemizují s výkladem novelizovaného ustanovení §18 živnostenského zákona, obsahujícího zmocnění pro obce vydat tržní řád s určitým rozsahem a obsahem jeho úpravy, jak byl při přijímání citované vyhlášky aplikován radou města K., a postupem rady města K. při přijímání citované vyhlášky, ve kterém neshledal rozpor se zákonem či jiným právním předpisem přednosta O.Ú. a následně ani Ministerstvo vnitra ČR.
II. ÚS 293/98
Zákon o Ústavním soudu v ustanovení §74 stanoví, že spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Citované ustanovení zákona o Ústavním soudu však nezakládá oprávnění pro fyzické nebo právnické osoby v řízení o ústavní stížnosti podávat přímo a pouze návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, jak to navrhovatelé činí ve svém návrhu, označeném jako ústavní stížnost, když jako jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu označují předmětný právní předpis, tedy obecně závaznou vyhlášku města K. - Tržní řád. Takový postup zákon o Ústavním soudu neumožňuje.
Ústavní soud, vycházeje ve svém dalším postupu z ustanovení §64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu, který zakládá oprávnění podat návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení pro toho, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona, dospěl k závěru, že podle citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu není možno postupovat a vést řízení o zrušení jiného právního předpisu, když navrhovatelé nejsou zjevně oprávněni takový návrh podat, neboť jejich návrh nesplňuje podmínky stanovené §74 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost kvalifikovat jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu rozhodnout usnesením o jeho odmítnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. 10. 2000
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR