ECLI:CZ:US:2000:2.US.294.2000
sp. zn. II. ÚS 294/2000
Usnesení
II. ÚS 294/2000
Senát Ústavního soudu České republiky složený z předsedy JUDr Antonína Procházky a soudců JUDr Vojtěcha Cepla a JUDr. Ivany Janů .rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J. G., právně zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 4 Tz 2/2000, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. 5. 2000 došel Ústavnímu soudu osobně doručený návrh z téhož dne Ing. J. G., právně zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, jímž brojí proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "NS ČR") ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 4 Tz 2/2000, který navrhuje zrušit.
Návrhem napadané rozhodnutí NS ČR konstatovalo, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 1999, sp. zn. 7 To 166/99 byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, odst. 2, §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.") a v řízení mu předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a §226 písm. b) tr. ř., ve prospěch obviněného Ing. J. G.. Citované usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 3. 1999, sp. zn. 2 T 222/98, v části týkající se obviněného Ing. J. G., proto NS ČR zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu Brno - venkov NS ČR přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení navrhovatele, podle kterého NS ČR napadeným rozsudkem porušil jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu, ve smyslu čl. 40 odst. 5 Listiny základních práva a svobod, č. 2/1993 Sb. (dále jen "Listina"). Z uvedeného ustanovení plyne, že nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby, pokud nebudou uplatněny mimořádné opravné prostředky v souladu se zákonem.
Podle tvrzení navrhovatele "Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu je zřejmé, že Nejvyšší soud dospěl k rozhodnutí zrušit stížností pro porušení zákona napadené usnesení proto, že by sám na základě svého přesvědčení hodnotil tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. V souvislosti s vlastním hodnocením důkazů provedených soudy obou stupňů přitom dospěl k závěru, že je třeba provést další důkazy...jeho (tj. NS ČR) rozsudek ve svém důsledku umožňuje trestní stíhání mé osoby (tj.navrhovatele) za čin, pro který jsem byl pravomocně zproštěn obžaloby aniž pro takovou možnost byla splněna zákonná podmínka (uplatnění mimořádného opravného prostředku v souladu se zákonem)".
Z odůvodnění přiložené kopie ústavní stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu Ústavní soud zjistil, že NS ČR předně konstatoval nepřesvědčivost závěrů učiněných soudem prvního stupně, neboť odporují řadě již provedených důkazů, přičemž důkazy jiné, jejichž potřebnost se v průběhu řízení objevila, opatřeny a provedeny nebyly (s. 6). Dále např. vytýká soudu prvostupňovému, že určité skutečnosti nebyly vysvětleny, nevytýká tedy to, že je měl soud prvního stupně vysvětlit způsobem, jak by si představoval NS ČR (s. 8). Na s. 9 odůvodnění svého rozsudku NS ČR konstatuje, že bude potřebné opětovným a podrobným výslechem určitých osob zjistit určité skutečnosti, resp. jisté skutečnosti objasnit. Netvrdí tedy, že soud prvostupňový musí k takovýmto faktům, k nimž by dospěl NS ČR sám, dospět. Stejný charakter má i výtka NS ČR stran potřeby prověřit další skutečnosti týkající se skutkových okolností případu (s. 11), aniž by se NS ČR dopouštěl toho, že soudu prvního stupně bude implikovat závěry takovéto prověrky, podmíněné hodnocením příslušných důkazů. Konečně na s. 12 a 13 odůvodnění svého rozhodnutí NS ČR zdůraznil, že "...výše uvedenými skutečnostmi se bude třeba při posuzování případné viny obviněného J. G. zabývat a všechny důkazy, včetně nově opatřených, zákonným způsobem hodnotit." Slova : "Na paměti je přitom třeba mít..." nelze brát jinak, než jako konkretizaci skutkových hledisek hodnocení důkazů, které by měl provést soud prvního stupně. NS ČR tímto způsobem v žádném případě nenaznačoval, k jakým zjištěním a důkazním závěrům musí podle jeho názoru soud prvostupňový dojít. Zmíněný soud uzavřel svůj přezkum konstatováním, "...že okresní soud neprovedl všechny důkazy potřebné ke spolehlivému zjištění skutkového stavu věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, přičemž řadu objektivních, byť namnoze nepřímých důkazů, na něž bylo NS ČR poukázáno, nedával do patřičných souvislostí a důraz převážně kladl na výpověď obviněného, jehož obhajobu důsledně neprověřoval...důkazy nehodnotil na základě pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu...Tento soud v intencích naznačených tímto rozhodnutím doplní dokazování a poté po pečlivém zhodnocení všech shromážděných důkazů ve věci znovu rozhodne."
Z návrhu se tedy podává, že NS ČR v podstatě porušil zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., když rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil, jak již řečeno, "...jen proto, že by sám na základě svého přesvědčení hodnotil tytéž důkazy (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem."
Uvedený závěr je ve světle odůvodnění napadeného rozhodnutí zjevně neopodstatněný, neboť NS ČR do práva soudů nalézacího a odvolacího na volné hodnocení důkazů jimi samotnými nezasahoval.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle §43 odst. 2, písm. a) zákona mimo ústní jednání návrh pro jeho neopodstatněnost odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 29.8. 2000 JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu