ECLI:CZ:US:2000:2.US.301.2000
sp. zn. II. ÚS 301/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) M. Š., a 2) Nezávislé vyšetřovací komise, odborové organizace, oba zastoupeni JUDr. J. C., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2000, čj. 20 Cdo 2801/99-107, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ve formě faxového podání dne 15.5.2000 a potvrzeným písemným podáním dne 16.5.2000, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví usnesení uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR a tvrdí, že napadeným rozhodnutím dovolacího soudu bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Obsahem návrhu je tvrzení stěžovatelů, že dne 16.11.1998 asi ve 23.13 hod. odeslali z účastnické stanice č. 02/290062 na adresu Obvodního soudu pro Prahu 1 telefaxem dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.9.1998, čj. 13 Co 136/98-79. Dne 17.11.1998 byl v podatelně soudu I. stupně předán originál tohoto faxového podání spolu s plnou mocí a potvrzením o době odeslání faxového podání.
Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením dovolání podle ust. §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jako opožděné odmítl. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že posledním dnem lhůty k podání dovolání byl 16. listopad 1998. Jestliže bylo dovolání předáno do podatelny soudu I. stupně dne 17.11.1998, bylo nutno dovolání jako opožděné odmítnout, neboť zmeškání lhůty nelze podle ust. §240 odst. 2 o.s.ř. prominout. Dovolací soud se v odůvodnění usnesení nezmínil o faxovém podání ze dne 16.11.1998, ani o potvrzení o odeslání faxů, což stěžovatelé považují za porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy.
Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR se podává, že dovolání navrhovatelů, kteří byli v řízení vedeném před soudem I. stupně a soudem odvolacím v právní věci žalobců: A) H. a spol., v.o.s., B) N. D. N. a C) C. B. K. proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR pouze zástupci žalobců, bylo jako opožděné odmítnuto.
Soudce zpravodaj si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 13 C 207/96, ze kterého zjistil, že ústavní stížnost je opožděná, neboť rozhodnutí dovolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelů dne 6.3.2000 a tímto dnem ve smyslu ust. §72 odst. 2 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počala navrhovatelům běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu ČR. Podání bylo Ústavnímu soudu doručeno faxem až dne 15.5.2000, tedy po stanovené lhůtě. Přes tuto skutečnost, z důvodu ověření správnosti tvrzení navrhovatelů, které však oni sami v průběhu řízení věrohodným způsobem nedoložili, zkonstatoval soudce zpravodaj obsah spisu, sp.zn. 13 C 207/96, ze kterého zjistil, že se v něm nenachází originál faxových podání navrhovatelů ze dne 16.11.1998 (viz druhý odstavec, bodu I. stížnosti), když písemnosti založené na č. l. 98-90 cit. spisu nelze za originál faxového dovolání považovat, neboť je technicky nemožné, aby tzv. report byl natištěn přímo na originále takového podání, nehledě k tomu, že podle tvrzení stěžovatelů mělo být předmětné dovolání odesláno dvěma podáními (jednostránkovým a třístránkovým) z toho důvodu, že spojení po odeslání první strany textu bylo přerušeno. Jednotlivé reporty však nenásledují po každém z podání, ale jsou zřejmě přikopírovány na poslední, čtvrtou strany písemnosti. Z těchto listinných dokladů založených ve spise soudu I. stupně proto dovolací soud v době rozhodování nemohl dospět k jinému závěru než, že dovolání stěžovatelů bylo podáno opožděně.
Z výše uvedeného důvodu vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k předložení důkazů, o které navrhovatelé opřeli svá tvrzení v podané ústavní stížnosti s upozorněním, že v případě nesplnění výzvy k doplnění návrhu ve lhůtě do 14 dnů od jejího obdržení, bude ústavní stížnost odmítnuta.
Dne 27.9.2000 obdržel soudce zpravodaj doplnění ústavní stížnosti, ve kterém navrhovatelé uvádí, že netvrdili skutečnost, že k vytištění reportů došlo na originál jejich podání. Předmětné reporty byly údajně faxovým přístrojem vytištěny na tenký tzv. termo-papír, na kterém tisk po uplynutí času postupně slábne a mizí. Proto prý v zájmu uchování těchto potvrzení byly oba reporty stěžovateli současně za pomoci kopírky přetištěny ve fotokopii na čtvrtou (poslední) stranu podání a jejich originály byly odděleně uschovány. K písemné výzvě, kterou stěžovatele převzali nejpozději dne 18.9.2000, předložili navrhovatelé kopii obou reportů, kopii souhrnného reportu a kopii dovolání.
Z předložených listinných dokladů však podle názoru soudce zpravodaje nelze dospět k jinému závěru než, že dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako opožděné zcela opodstatněně, neboť stěžovateli nebyl dovolacímu soudu předložen žádný věrohodný důkaz (originál faxového podání spolu s originálem tzv. reportu o datu a termínu odeslání podání), ze kterých by Nejvyšší soud ČR mohl v době rozhodování dospět k jinému právnímu závěru ohledně lhůty k dovolání.
Vzhledem k tomu, že takové důkazy stěžovatelé nepředložili ani na výzvu soudce zpravodaje ve stanovené 14 denní lhůtě, bylo nutno ústavní stížnost odmítnout ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. a), písm. b) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě mu k tomu určené a návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 30. října 2000