ECLI:CZ:US:2000:2.US.355.2000
sp. zn. II. ÚS 355/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti S., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2000, č. j. 45 Ca 224/99-24, a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Přerově ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. V-11-2810/99, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2000, č. j. 45 Ca 224/99-24, jakož i rozhodnutí Katastrálního úřadu v Přerově ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. V-11-2810/99. Svou ústavní stížností odůvodňuje poukazem na to, že oběma napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní ústavní práva, a to zejména čl. 90 Ústavy a čl. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel uzavřel s vedl. účastníkem společností P., a. s., dne 23. 2. 1999 "Kupní smlouvu a smlouvu o věcném břemenu" a požádal Katastrální úřad v P. o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem, jmenovitě uvedeným ve smlouvě a k zapsání věcného břemene - povinnosti vlastníka zajistit dodávku tepla a teplé užitkové vody, předávací stanice, umístěné v objektu bydlení č. p. 1573 na p. č. 740/2 kat. území P. ve prospěch vlastníků objektů bydlení č. p. 1571 na p. č. 740/1 a č.p. 993 na parcele č. 739/4 v kat. území P.
Katastrální úřad v Přerově svým rozhodnutím ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. V-11-2810/99, návrh na vklad zamítl pro nesplnění podmínky stanovené v §5 odst. 1 písm. b) zák. č. 265/1992 Sb., protože navrhovaný vklad nebyl odůvodněn obsahem předložených listin. V čl. XI předmětné smlouvy bylo totiž dohodnuto, že návrh na vklad bude podán oběma účastníky společně, a to prostřednictvím advokáta JUDr. Z. N., a to teprve tehdy, když kupujícímu bude vydáno Stavebním úřadem Městského úřadu Přerov stavební povolení na přestavbu nebo rekonstrukci objektu bydlení č. p. 1573, na parcele č. 740/2 kat. území P. ve prospěch vlastníků objektů bydlení č. p. 1571 na parc.č. 740/1 a č. p. 993 na parcele č. 739/4 v kat. území P.
Obě tyto podmínky splněny nebyly. Po odstranění dalších nedostatků, kdy po dobu jejich vyjasnění bylo řízení přerušeno, katastrální úřad ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 18. 10. 1999. Platnost odkládací podmínky zůstala nadále mezi účastníky nevyjasněna i když si katastrální úřad ověřil na stavebním úřadu, že ze strany stěžovatele nebyla v tomto směru podána žádná žádost.
Pokud se týká zápisu věcného břemene ve prospěch vlastníka budovy, konstatoval katastrální úřad, že v budově byly vymezeny podle zákona č. 72/1994 Sb., bytové jednotky, z nichž většina již byla prodána. Věcné břemeno mohlo být totiž zřizováno ve prospěch všech vlastníků. V "Kupní smlouvě a smlouvě o věcném břemenu" je navíc tato povinnost koncipována obecně s upozorněním, že práva oprávněného a povinného budou upravena samostatnou smlouvou.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, dospěl k závěru, že opravný prostředek není důvodný a rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. potvrdil. Přezkumný soud dovodil neplatnost "Kupní smlouvy a smlouvy o věcném břemenu" z titulu odstoupení a. s. P. Přerov od smlouvy podle ustanovení čl. XI. smlouvy. Tento právní úkon odstoupení od smlouvy kvalifikoval soud jako perfektní a tím podle ustanovení §48 odst. 2 o. z. jako smlouvu zrušenou od počátku.
Dospěl proto k závěru, že navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem přiložených listin a není tudíž splněna podmínka vkladu podle §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel napadá ve své ústavní stížnosti zamítnutí návrhu na povolení vkladu a uvádí, že katastrální úřad spatřoval důvod zamítnutí návrhu na vklad nesprávně v prvé řadě v nedodržení čl. XI. předmětné smlouvy. Podle uvedeného ustanovení měly smluvní strany podat návrh na vklad práva společně, a to prostřednictvím advokáta Z. N., a to "až v okamžiku, kdy kupujícímu bude vydáno Stavebním úřadem Městského úřadu Přerov příslušné povolení na přestavbu či rekonstrukci objektu bydlení č. p. 1573 postaveného na p. č. 740/2". Nesplnění tohoto ustanovení však nezaložilo ve skutečnosti žádný důvod, pro který by mohlo dojít při správném výkladu zákona č. 265/1992 Sb. k zamítnutí návrhu na vklad. Za důvod zamítnutí nelze považovat ani skutečnost, že kupující podal návrh katastrálnímu úřadu přímo, nikoli prostřednictvím advokáta JUDr. Z. N. Ustanovení předmětné smlouvy o podmínce vydání povolení kupujícímu na přestavbu či rekonstrukci bylo a je neurčité a nesplnitelné a tudíž ve smyslu §37 odst. 1 a 2 obč. zák. neplatné; katastrální úřad jeho nesplněním neměl odůvodňovat zamítnutí návrhu. Označení "Stavební úřad Městského úřadu Přerov" nenáleží podle platné úpravy obecního zřízení a stavebního zákona žádnému správnímu orgánu (úřadu). Zcela neurčité jsou výrazy "příslušné povolení na přestavbu či rekonstrukci", když není zřejmé, v čem měla "přestavba či rekonstrukce spočívat. Podmínka byla rovněž nesplnitelná, protože kupující se stane vlastníkem stavby až povolením vkladu do katastru, v žádném případě však před podáním návrhu na vklad nebyl ani vlastníkem stavby ani mu nenáleželo ve smyslu stavebního zákona jiné právo opravňující provádět stavební činnosti a žádné povolení mu proto nemohlo být vydáno. Nebylo povinností kupujícího jako účastníka správního řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí předkládat katastrálnímu úřadu důkazy o neurčitosti odkládací podmínky, jak nesprávně dovozuje správní orgán na str. 2 odůvodnění. Katastrální úřad dále spatřoval důvod zamítnutí ještě zřejmě v souvislosti s ujednáním smluvních stran o právu odpovídajícím věcnému břemenu. Pokud dospěl sám katastrální úřad k názoru, že ujednání o věcném břemenu (čl. V smlouvy) "je neurčité a má charakter spíše smlouvy o smlouvě budoucí", tedy že je ujednání o věcném břemenu neplatné ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák., měl s poukazem na §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb. část návrhu, týkající se věcného břemene, zamítnout.
Pokud se týká rozsudku krajského soudu, stěžovatel namítá, že z odůvodnění rozsudku odpůrce vyplývá, že tento potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu v Přerově s ohledem na úkon společnosti P., a. s., ze dne 1. 7. 1999, později doručený stěžovateli, jako údajné odstoupení od smlouvy. Společnost P., a. s., přitom své odstoupení od smlouvy odůvodňovala poukazem na čl. XI. smlouvy. Odpůrce vyšel z toho, že se odstoupením od smlouvy smlouva od počátku ruší a že navrhovaný vklad do katastru není odůvodněn obsahem předložených listin a že není splněna podmínka vkladu, i když z jiných důvodů, než které uvedl katastrální úřad v odůvodnění svého rozhodnutí.
Odpůrce jakožto soud rozhodující ve správním soudnictví, tedy v soudním řízení, jehož účelem je přezkoumávání zákonnosti správních orgánů, překročil meze přezkumného řízení, když de facto zamítl návrh na vklad práva z jiného důvodu než jak učinil před tím katastrální úřad.
K dožádání Ústavního soudu se vyjádřila k ústavní stížnosti předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. E. H. tak, že rozhodnutí katastrálního úřadu bylo shledáno v souladu se zákonem a v úplném rozsahu odkázala na závěry, vyslovené v odůvodnění stížností napadeného rozsudku.
Katastrální úřad v Přerově k dožádání Ústavního soudu zaslal spolu s vyjádřením i kopii spisu sp. zn. V-11-2810/1999. Ve vyjádření uvedl, že nerozhodoval o tom, zda odkládací podmínka ve smlouvě je platná nebo neplatná nebo zda byla či nebyla splněna. Požadoval pouze prokázání ve smlouvě dohodnutých povinností od účastníků samotných. Pokud nedošlo mezi nimi k dohodě, bylo jejich povinností obrátit se na soud. Po dobu soudního řízení by bylo řízení o vkladu do katastru přerušeno. Obdobně tomu bylo i se zápisem věcného břemene.
Ústavní soud po zvážení všech předložených listinných důkazů a spisu katastrálního úřadu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno, není účelem řízení o povolení práva vkladu do katastru nemovitostí posuzovat smlouvy i z hlediska, jak by to učinil soud v případném řízení o platnosti smlouvy. Proto katastrální úřady v řízení o povolení vkladu tuto platnost smluv nepřezkoumávají, ale pouze zkoumají, zda jsou dodrženy podmínky ustanovení §5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výčet podmínek uvedených v cit. ustanovení je taxativní (IV.ÚS 290/98). Proto i v projednávaném případě bylo povinností katastrálního úřadu zkoumat, zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin. V tomto směru nelze katastrálnímu úřadu vytýkat porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, t. j. porušení práva na spravedlivý proces. V rámci řízení o povolení vkladu u katastrálního úřadu bylo po úpravě drobných vad (po dobu úpravy bylo řízení přerušeno), nařízeno ústní jednání za účelem vyjasnění podmínek, zejména čl. XI. cit. smlouvy. Odstranit překážku, vadu k provedení zápisu se nepodařilo. Námitky stěžovatele se prakticky týkají obsahu smlouvy, která pro vady je nezpůsobilá k zápisu a jejímž spoluautorem byl sám stěžovatel. V průběhu řízení byla ve správním řízení navíc projednávána stěžovatelem namítaná podjatost vedoucího oddělení právních vztahů k nemovitostem Katastrálního úřadu v Přerově a k celkovému postupu se vyjádřily dva nezúčastněné katastrální úřady. Nebyly zjištěny žádné závady.
Stěžovateli bylo zajištěno i právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí. Námitka, že přezkumný soud opřel svůj potvrzující výrok o konstatování zrušení smlouvy odstoupením od ní s účinností ex nunc nic nemění na platnosti výroku, neboť ten v sobě obsahuje i důvody a zjištění provedená správním orgánem. Dokresluje pouze celkovou neurčitost a nesrozumitelnost obsahu smlouvy, pro vady obsahu nezpůsobilé k zápisu, a to také v posouzení platnosti nebo neplatnosti smlouvy, které katastrálnímu úřadu nepřísluší.
Konečně je třeba konstatovat, jak sám stěžovatel uvádí v odst. II., str. 3 své stížnosti, že u Okresního soudu v Přerově je na základě jeho žaloby ze dne 16. 2. 2000 vedeno řízení o částečné neplatnosti předmětného čl. XI. smlouvy. Stalo se tak až po vynesení rozsudku krajského soudu ze dne 3. 2. 2000, ačkoli bylo právem účastníků učinit tak dříve.
Z hlediska možné prejudice v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu na řízení okresního soudu je nutno vážit i nepřípustnost podání ústavní stížnosti podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Namítané porušení čl. 90 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod samo o sobě neobstojí. Jedná se o principiální ustanovení, kterého je možné se dovolávat pouze v mezích konkrétních zákonů.
Protože Ústavním soudem v projednávané věci nebylo shledáno žádné porušení ústavnosti, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 26. září 2000