ECLI:CZ:US:2000:2.US.358.2000
sp. zn. II. ÚS 358/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti D. C., zastoupeného JUDr. P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2000, sp.zn. 3 To 678/99, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti navrhovatel uvádí, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13.4.1999, sp.zn. 12 T 19/97, byl za spáchání trestného činu zpronevěry podle ust. §248 odst.1, odst.2 tr. zák. odsouzen podle ust. §248 odst.2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle ust. §49 odst.1 tr. zák. byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce hmotně odpovědného pracovníka na dobu dvou let.
Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal navrhovatel odvolání. Krajský soud v Brně jako soud odvolací sice odvolání stěžovatele nevyhověl, avšak ve smyslu ust. §258 odst. 1 písm.b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a za splnění podmínek §259 odst.3 tr.řádu uznal navrhovatele vinným ze spáchání tr.činu zpronevěry s tím, že za tento tr. čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu činnosti práce hmotně odpovědného pracovníka na dobu dvou let.
Odvolací soud podle názoru stěžovatele neodůvodněně nerespektoval jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědků, o jejichž svědecké výpovědi opřel Městský soud své rozhodnutí a tímto postupem tak porušil ust. §2 odst. 5 a §33 odst.1, odst. 3 tr. řádu. Stěžovatel konstatuje, že obecné soudy obou stupňů rozhodly na základě jeho údajného přiznání několika svědkům, mezi nimiž byli i společníci poškozené firmy Č., v. o. s., Brno. Jeho přiznání bylo prý vynuceno psychickým tlakem vyvinutým na stěžovatele v době zjištění schodku.
Závěrem svého podání navrhovatel tvrdí, že postupem obou obecných soudů byl v daném případě porušen čl. 2 odst.2 a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 a čl. 96 odst.1 Ústavy.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že z podnětu odvolání stěžovatele proti rozsudku prvoinstančního soudu se odvolací soud zabýval námitkou stěžovatele týkající se správnosti inventarizace provedené poškozenou firmou Č., v.o.s., Brno a v návaznosti na vyčíslený schodek ve výši 89.668,- Kč i průkazností znaleckého posudku, vypracovaného soudním znalcem v průběhu řízení před Městským soudem v Brně. Odvolací soud reagoval na tyto skutečnosti tím, že odvoláním napadený rozsudek zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že snížil výši způsobené škody na částku 40.000,- Kč a upravil v této souvislosti i výrok o trestu. Soud II. stupně dospěl ke shodným skutkovým závěrům se soudem prvostupňovým když uvedl, že navrhovatel se trestného činu dopustil jako obchodní zástupce firmy Č. v. o. s. Brno, a to prodejem látek bez vystavení příslušných dokladů v hodnotě nejméně 40.000,- Kč ke škodě jmenované firmy, když takto získané peníze si ponechal pro svoji potřebu.
Z trestního spisu Městského soudu v Brně, sp.zn. 12 T 19/97, se zjišťuje, že v průběhu hlavního líčení byli slyšeni svědci P. (nyní U.), Ing. K., a Ing. N., kteří potvrdili, že stěžovatel v jejich přítomnosti uváděl, že svým jednáním způsobil škodu svému zaměstnavateli ve výši 40.000,- Kč, když svědkyni P. se přiznal ke zpronevěře částky 100.000,- Kč. Ke svědeckým výpovědím neměl navrhovatel připomínek. Další důkazy byly prováděny čtením svědeckých výpovědí svědků B., K., N., N., P. a Š. Rovněž tito svědkové shodně potvrdili vyjádření stěžovatele o důvodu vzniku schodku ve výši 40.000,- Kč.
Tvrzení navrhovatele o údajném vynuceném přiznání ke zjištěnému schodku Ústavní soud neuvěřil, neboť ze svědeckých výpovědí je zřejmé, že toto vyjádření stěžovatele nebylo jednorázové, bylo navrhovatelem opakováno v různých situacích a po delších časových úsecích (např. v bytě stěžovatele před svědky B., K., P. a Ing. Š., při odvážení zboží z domácího skladu před svědkyní P., při jednání u zaměstnavatele před svědky Ing. N. a K.).
Za takto zjištěného skutkového stavu věci, které má jednoznačnou oporu v provedeném dokazování, se proto jeví tvrzení stěžovatele o porušení jeho procesních práv v průběhu pravomocně skončeného trestního řízení jako zcela nevěrohodné, když Ústavní soud rovněž nezjistil ani porušení čl. 90, čl. 96 odst.1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Senát Ústavního soudu dospěl po zhodnocení ústavní stížnosti k závěru, že je nutno ji ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 20. září 2000