ECLI:CZ:US:2000:2.US.378.2000
sp. zn. II. ÚS 378/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele P. H., zastoupeného advokátem JUDr. Z. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 1999, čj. 2 CaO 202/98-56, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 1998, čj 47 Ca 150/96-40, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním ze dne 14. 6. 2000, odevzdaným k poštovní přepravě dne 22. 6. 2000 a doplněným podáními ze dne 25. 8. 2000 a 19. 9. 2000, se navrhovatel, s odvoláním na porušení čl. 31 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 1996 (správně ze dne 20. 2. 1998, toto datum je totožné s datem uvedeným v odůvodnění stížnosti a je uvedeno chybně pouze v jejím petitu), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 5. 1996, č. 461 017 168, a proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Z připojeného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 47 Ca 150/96, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 1999, čj. 2 Cao 202/98-56, bylo navrhovateli doručeno dne 6. 4. 1999. Tohoto dne nabylo toto rozhodnutí též právní moci, a to vzhledem k tomu, že řízení o navrhovatelem podaném dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, čj. 30 Cdo 2845/99-85 zastaveno. Jak bylo výše uvedeno, navrhovatel odevzdal ústavní stížnost k přepravě dne 22. 6. 2000, tedy po lhůtě stanovené v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na uvedená zjištění byl návrh, v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut jako podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2000 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj