ECLI:CZ:US:2000:2.US.409.2000
sp. zn. II. ÚS 409/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. N., právně zastoupeného JUDr. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. 1 To 407/2000, a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. Nt 3183/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 10. 7. 2000, a byla doplněna podáními, která Ústavní soud obdržel dne 12. 8. 2000, dne 13. 9. 2000 a dne 15. 9. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. 1 To 407/2000, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. Nt 3183/2000, a to pro porušení čl. 8 odst. 1, 2, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. 1 To 407/2000, byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. Nt 3183/2000, kterým byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu spolu se spoluobviněným, když bylo proti oběma vzneseno obvinění pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle ust. §140 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. za použití §143 odst. 2 tr. zák. a pro pokus trestného činu podvodu podle ust. §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného formou spolupachatelství dle ust. §9 odst. 2 tr. zák.
Stížnost namítá, že u stěžovatele důvody vazby neexistují a že napadená usnesení nejsou náležitě zdůvodněna, jak požaduje ustanovení §134 odst. 2 a §138 tr. řádu. Ústavní stížnost má za to, že vzetím stěžovatele do vazby došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu a práva na spravedlivý proces zakotvené v čl. 8 odst. 1, 2, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Skutkově jde o vznesení obvinění, že stěžovatel spolu s dalším obviněným měli vyhotovit směnku na 150 milionů Kč s falešnými údaji výstavce L. W., kterou měli nechat domnělým W. podepsat, pak měl spoluobviněný, jako jednatel směnečného věřitele, indosovat směnku na stěžovatele, který ji měl protestovat a dále nabízet k prodeji prostřednictvím dalších nezjištěných osob. Právě v této skutečnosti - potřeby zjištění okruhu osob, jimž byla směnka nabízena, spatřuje soud prvního i druhého stupně důvod vazby podle ust. §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu, i když neuvádí jejich počet a jména s tím, že právě stěžovatel tyto osoby zná a provádění kontaktu mělo být jeho úkolem. V odůvodnění je poukazováno na písemné předem připravené prohlášení stěžovatele a jeho komplice (který byl zadržen se dvěma pasy a peněžní částkou 900 tisíc Kč). O výše zmíněných prohlášeních se uvádí, že byla předem připravena pro vyšetřovatele, že je z nich patrná snaha snížit vlastní podíl na páchané trestné činnosti, snaha po sjednocení výpovědí a příprava obhajoby pro případ trestního stíhání.
Překvapující je i výše částky na níž směnka zní (150 mil. Kč), která zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost a podmiňuje přísnost právní kvalifikace a tím i výši případně hrozícího trestu.
Uvalení vazby je nepochybně velmi závažným zásahem do osobní svobody. V daném stadiu je vyšetřování na počátku a bude nepochybně náročné. Je patrné, že oba obvinění předem činili zabezpečovací opatření pro případ odhalení jejich trestné činnosti s vědomím možných výrazně negativních důsledků pro jejich osoby. Proto je v daném případě namístě obrana společnosti a zabezpečení podmínek pro náležité zajištění všech okolností předmětné trestné činnosti. A to i formou dočasného omezení osobní svobody obou již obviněných pachatelů. Důvody tohoto zásahu jsou v odůvodněních obou napadených usnesení dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány, takže odpovídají ustanovením §§134 a 138 tr. řádu. Námitky ústavní stížnosti v tomto směru nejsou důvodné.
Proporcionalita mezi opatřením omezujícím jedno ze základních lidských práv a svobod vyznívá ve prospěch veřejného zájmu nad tímto negativním opatřením.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 8 odst. 1, 2, 5 nebo čl. 36 odst. 1 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 10. října 2000