ECLI:CZ:US:2000:2.US.419.2000
sp. zn. II. ÚS 419/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla, o ústavní stížnosti stěžovatelky T., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2000, č. j. 3 Cmo 429/98-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 13. 7. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2000, č. j. 3 Cmo 429/98-31, kterým bylo usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23. 2. 1998, č. j. 11 Ro 2489/97-15, v odstavci II. výroku změněno tak, že vedlejší účastnice řízení obchodní společnost I. stavební, a. s., je povinna zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně namísto 4050,- Kč částku 202,50 Kč.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí, neboť postupem soudu I. stupně i postupem odvolacího soudu jí byla odňata možnost před soudem jednat a odvolacímu soudu předložit svůj právní názor o důvodnosti podané žaloby, neboť odvolání vedlejší účastnice řízení jí nebylo řádně doručeno, stěžovatelka nebyla o podaném odvolání vyrozuměna a nemohla se tak k němu řádně vyjádřit. Tím došlo k porušení čl. 38 odst. 2 a čl. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení a spis Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. 11 Ro 2489/97.
Vrchní soud v Olomouci ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 13. 9. 2000 jako účastník řízení uvedl, že odvolací soud projednal odvolání bez nařízení jednání, neboť odvolání se týkalo toliko nákladů řízení [§214 odst. 2 písm f) občanského soudního řádu]. Ústavní stížnost pak nepovažuje za důvodnou a navrhuje její odmítnutí.
Vedlejší účastnice řízení obchodní společnost I. stavební, a. s., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 2000 uvedla, že napadené usnesení považuje za správné a podle ustanovení §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se svého postavení vedlejšího účastníka řízení vzdala.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Z obsahu napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2000, č. j. 3 Cmo 429/98-31, zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Procesní postup soudu I. stupně i soudu odvolacího byl zcela v souladu s ustanovením §210 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého, nejde-li o případ uvedený v §209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Ustanovení §210 odst. 1 občanského soudního řádu tak neukládá povinnost soudu prvního stupně doručit odvolání, které směřuje proti usnesení, ostatním účastníkům.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. září 2000
JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu Ústavního soudu