ECLI:CZ:US:2000:2.US.436.98
sp. zn. II. ÚS 436/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky E. Š., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti postupu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, odeslané Ústavnímu soudu dne 12. 10. 1998, se uvádí, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 1996, sp. zn. D 1116/93, jež se stalo pravomocným dne 13. 6. 1996, bylo potvrzeno, že stěžovatelka nabyla, jako dědička po MUDr. K. P., dům č.p. 196 se stavební parcelou č. 375 a parcelou č. 377 v kat. úz. H.
Stěžovatelka dále píše, že, "nehledě na případnou činnosti či nečinnost soudu" ve shora uvedené věci, podala sama dne 15. 7. 1996 návrh na záznam vlastnického práva Katastrálnímu úřadu Praha-město. Tento úřad však jí listiny, jež mu byly zaslány, vrátil se sdělením, že zápis "...nelze provést, neboť uvedené nemovitosti jsou v katastru evidovány na LV ČR - Správa Pražského hradu. Katastrálnímu úřadu nebyly předloženy listiny, na základě kterých by uvedené nemovitosti vlastnil MUDr. K. P." Dále stěžovatelka konstatuje, že dne 17. 12. 1997 podala stížnost na postup Katastrálního úřadu k Zeměměřičskému a Katastrálnímu inspektorátu v Praze, ten pak postoupil stížnost Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu. Dne 5. 8. 1998 jí byla zaslána Katastrálním úřadem Praha-město další listina, v níž jí bylo oznámeno, že nelze provést záznam, neboť v katastru nemovitostí je "...jako vlastník předmětných nemovitostí veden ČR - Správa Pražského hradu na základě zřizovací listiny z roku 1993".
Stěžovatelka uvádí, že Katastrální úřad Praha-město mohl rozhodnutí soudu nanejvýše vrátit zpět soudu pro zřejmou jeho nesprávnost, není však oprávněn posuzovat rozhodnutí soudu z meritorního hlediska. Podle stěžovatelky jednáním Katastrálního úřadu došlo k "jinému zásahu orgánu veřejné moci" a tímto jiným zásahem bylo porušeno její základní právo "zakotvené a garantované Listinou základních práv a svobod v jejím článku 11...". Navrhuje, aby Ústavní soud vydal tento nález: "Ústavní soud České republiky ukládá Katastrálnímu úřadu Praha-město, aby vykonal zápis záznamem podle pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 1996, čj. D 111/93."
Ústavní soud si nejprve ověřil zachování zákonné lhůty. Shledal, že zákonnou lhůtu 60 dnů k podání ústavní stížnosti nelze mít, se zřetelem na ustanovení §72 odst. 2 věta druhá in fine zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, za dodrženou. Lhůta v daném případě počala běžet od "skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti" (rozhodnutí, jímž by bylo právo porušeno, není ani tvrzeno, navíc, podle ust. §7 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb., listina je zasílána katastrálnímu úřadu státním orgánem, jejím zhotovitelem, k provedení záznamu, který je činěn, na rozdíl od vkladu, bez řízení, bez rozhodnutí a dodání listiny je pro úřad pouhým podnětem k záznamu, nemá ani povahu návrhu). In concreto počala stěžovatelce 60denní lhůta běžet již v lednu 1997, kdy jí byla, dopisem datovaným 17. 1. 1997, vrácena listina, kterou stěžovatelka sama úřadu zaslala, a to se sdělením, že "zápis do katastru nemovitostí nelze provést, neboť uvedené nemovitosti jsou v katastru evidovány na LV ČR - Správa Pražského hradu". Právě projev vůle katastrálního úřadu, obsažený již v této písemnosti, přísluší pokládat za skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Obsahovou podstatou listiny datované 5. 8. 1998 je totiž totéž, co bylo stěžovatelce sděleno již v písemnosti ze dne 17. 1. 1997, na niž se ostatně sama ústavní stížnost na str. 6 odvolává.
Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ke dni jeho rozhodování záznam, jehož se stěžovatelka ústavní stížností dožaduje, již učiněn byl, a to nejpozději, ke dni 2. 7. 1999 (číslo listu 14 spisu sp. zn. II. ÚS 436/98). Pro rozhodnutí Ústavního soudu je rozhodující stav v době, kdy je vydáváno, jak se podává z ust. §63 zákona č. 182/1993 Sb. v souvislosti s ust. §154 odst. 1 o.s.ř.
Navzdory odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu nedodržení zákonné lhůty k jejímu podání pokládá Ústavní soud za přiměřené poznamenat nad rámec rozhodnutí následující. Ústavní soud zjistil, že Katastrální úřad Praha-město převzal dne 26. 6. 1996 dopis od Obvodního soudu pro Prahu 8, jímž mu tento soud dodal rozhodnutí ve věci sp. zn. D 1116/93 ze dne 22. 5. 1996, pravomocné dnem 13. 6. 1996, k provedení záznamu. Katastrální úřad však zjevně nejednal v souladu se zákonem č. 265/1992 Sb., zejména též s ustanoveními §§7 a 8 tohoto zákona. Po dobu delší než 2 roky ani neprovedl zápis záznamem, ani listinu soudu nevrátil. Teprve dopisem ze dne 5. 8. 1998, doručeným soudu dne 14. 8. 1998 (č.l. 138 spisu Obvodního soudu), zareagoval úřad vůči obecnému soudu na jeho usnesení, sp. zn. D 1116/93, jako na listinu představující podnět k záznamu (č.l. 137 versa), a to tak, že listinu vrátil s poukazem na ust. §8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., jakoby Obvodním soudem předložená listina, tedy rozhodnutí tohoto soudu, trpělo "zřejmou nesprávností". Ústavní soud se však ztotožňuje s právním názorem Obvodního soudu vyjádřeným na č.l. 141 jeho spisu, podle něhož katastrální úřad postupoval v rozporu se zákonem a k vrácení neměl právní důvod. Ústavní soud má i z dopisu ze dne 5. 8. 1998, jehož odesílatelem je Katastrální úřad Praha-město, "oddělení zápisů", za zřejmé, že důvod vrácení listiny, v tomto dopisu uvedený, není možno subsumovat pod ustanovení §8 zák. č. 265/1992 Sb. Postup katastrálního úřadu v jisté míře ilustruje i jeho dopis ze dne 27. 4. 1999, jehož adresátem je Ústavní soud. Podle dopisu bude proveden tzv. duplicitní zápis, bude-li se "...na zápisu trvat". Již dnem 1. 9. 1998 však nabyla účinnosti vyhláška č. 179/1998 Sb. (měnící vyhl. č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zák. č. 265/1992 Sb.), zakotvující povinnost katastrálního úřadu provést "duplicitní zápis "vlastnictví, je-li úřadu doručeno více listin, jimiž je katastrální úřad vázán, z nichž každá svědčí o vlastnictví jiné osoby...".
Katastrální úřad k záznamu, jemuž žádné řízení nepředchází, jak předesláno, tak přikročil nejdříve po 34 měsících.
Za dané stavu Ústavnímu soud nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2000 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj