ECLI:CZ:US:2000:2.US.462.2000
sp. zn. II. ÚS 462/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky Rodinná záložna, spořitelní a úvěrní družstvo, zastoupené advokátem JUDr. Z. N., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 1. 6. 2000, čj. 3131/2000/I, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se, s odvoláním na porušení práv zakotvených v čl. 1 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 10 odst. 1 a odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (dále jen Úřad), kterým byla na navrhovatelku uvalena nucená správa, zrušení zákona ČNR č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění zák. č. 100/2000 Sb., a "potvrzení nároku na odškodnění po neoprávněném zásahu státu a selhání kontrolního mechanismu Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami řízeného Ministerstvem financí ČR, pro členy do výše 4. 000 000,- Kč, tak jako v případě soukromých bank v likvidaci". Po výzvě k odstranění vad podání navrhovatelka, již řádně zastoupena, podala doplnění k ústavní stížnosti, kterým původní návrhové žádání omezila na návrh na zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí a bodů 63 a 64 v čl. I. zák. č. 100/2000 Sb., kterým se mění zák. č. 87/1995 Sb.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným rozhodnutím a dospěl k závěru, že není přípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. l písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.)
Podle ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §28 odst. 8 zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, lze proti rozhodnutí Úřadu podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání k ministerstvu financí, o čemž byla navrhovatelka v poučení rozhodnutí informována.
Pokud jde o odkaz navrhovatelky na ustanovení §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, k tomu Ústavní soud konstatuje následující. Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Aplikaci citovaného ustanovení v předmětné věci považuje Ústavní soud za vyloučenou. Obecně lze říci, že zásadní podmínkou pro přípustnost ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Výjimky z této zásady se připouštějí jen v mimořádných případech proto, aby efektivita obrany základních práv a svobod nemohla být ohrožena. O takovou situaci však v daném případě, s ohledem na výše uvedené, nejde. Navrhovatelka má ze zákona možnost podat odvolání (které též, jak vyplývá z doplnění ústavní stížnosti ze dne 29. 8. 2000, podala) a v řízení o tomto odvolání pak má možnost hájit svá práva. Ústavní soud tedy v projednávaném případě neshledal existenci okolností, odůvodňujících výjimečnou aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a), a ústavní stížnost považuje za nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud nemohl zabývat ani návrhem na zrušení bodu č. 63 a 64 čl. I. zák. č. 100/2000 Sb., neboť pro to nebyly naplněny předpoklady stanovené v ustanovení §64 odst. 2 písm. d) ve spojení s §74 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Za těchto okolností byl Ústavní soud nucen podaný návrh v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 25. října 2000 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj