ECLI:CZ:US:2000:2.US.485.2000
sp. zn. II. ÚS 485/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti C. P., I., a.s., zastoupené Mgr. L. J., advokátem, proti usnesení Městského zastupitelstva v Chebu ze dne 15.6.2000, č. 110/17/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 14.8.2000, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 15.8.2000, a který navrhovatelka označila jako ústavní stížnost, se navrhovatelka domáhá zrušení usnesení Městského zastupitelstva v Chebu ze dne 15.6.2000, č. 110/17/2000, kterým byl schválen nájem nemovitostí areálu tržnice D. pro společnost L., s.r.o., na dobu určitou od 1.1.2000 do 31.12.2005.
Důvodem podání návrhu je přesvědčení stěžovatelky, že shora citované usnesení Městského zastupitelstva v Chebu je opatřením zastupitelstva v samostatné působnosti obce, které odporuje zákonu. Nezákonnost postupu Městského zastupitelstva v Chebu měla pak spočívat v tom, že nebyla respektována předem závazně stanovená kritéria výběrového řízení pro určení nájemce nemovitostí tržnice D. v Chebu. Navrhovatelka rovněž poukazuje na další údajná porušení zákona, která měla ovlivnit přijetí usnesení městského zastupitelstva, návrhem napadeného.
Ústavní soud nejprve přezkoumal splnění podmínek pro řízení ve věci samé, zejména otázku příslušnosti Ústavního soudu k projednání návrhu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud v tomto směru naplnění podmínek pro vedení řízení ve věci samé neshledal.
Ústava ČR v čl. 87 odst. 1 písm. d) zakládá příslušnost Ústavního soudu k rozhodování o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Zákon o Ústavním soudu v ustanovení §72 odst. 1 písm. a) stanoví, že ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Taková situace však v daném případě nenastala, neboť porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody není v návrhu uváděno, a není z něj ani zřejmé, k porušení jakého základního práva nebo svobody mělo přijetím usnesení městského zastupitelstva v Chebu dojít. V návrhu je poukazováno na porušení zákona při provádění výběrového řízení ze strany Městského zastupitelstva v Chebu. K provedení řízení směřujícího k posouzení zákonnosti postupu zastupitelstva obce při výběrovém řízení podle příslušného ustanovení §36a v době přijímání předmětného usnesení platného zákona ČNR č. 367/1990, o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, není Ústavní soud příslušný.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost kvalifikovat jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu rozhodnout usnesením o jeho odmítnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. 11. 2000
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR