ECLI:CZ:US:2000:2.US.505.2000
sp. zn. II. ÚS 505/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1) M. K., 2) F. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1996, č. j. 29 Ca 315/95-20, a proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou - pozemkového úřadu ze dne 7. 6. 1995, č. j. PÚ 8634/92-1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 22. 8. 2000, se stěžovatelky domáhaly zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1996, č. j. 29 Ca 315/95-20, a proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou - pozemkového úřadu ze dne 7. 6. 1995, č. j. PÚ 8634/92-1.
Ve smyslu ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Na základě sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 15.9. 2000, které obdržel Ústavní soud dne 20.9. 2000 bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1996, č. j. 29 Ca 315/95-22, byl doručen právní zástupkyni stěžovatelek JUDr. E. H. dne 2. 1. 1997, ústavní stížnost tedy byla podána opožděně.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen v souladu s ust. §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podanou ústavní stížnost odmítnout, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Protože byl soudce zpravodaj nucen podanou ústavní stížnost odmítnout z důvodu, že návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezabýval se již dalšími vadami podání ve smyslu ust. §29, §30, §31, §34, §72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 25. září 2000