ECLI:CZ:US:2000:2.US.563.99
sp. zn. II. ÚS 563/99
Usnesení
II. ÚS 563/99
Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. P., právně zastoupeného JUDr. B. M., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 1999, č. j. 17 Co 374, 375/99-33 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2000, č.j. 17 Co 19/2000-59 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 9. 1999, č.j. 8 C 101/98-38 mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. 12. 1999 došel k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 10. 12. 1999 podaný návrh ze dne 26. 11. 1999 J. P., zastoupeného na základě plné moci JUDr. B. M., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 1999, č.j. 17 Co 374, 375/99-33, které se navrhuje zrušit.
Dne 3. 4. 2000 došel k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2000 podaný návrh ze dne 26. 3. 2000 téhož navrhovatele, zastoupeného stejným advokátem, jímž brojí proti usnesení Městského soudu ze dne 4. 2. 2000, č.j. 17 Co 19/2000-59 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 9. 1999, č.j. 8 C 101/98-38, která se navrhují zrušit. Zároveň je navrhováno, aby Ústavní soud rozhodl též o nákladech řízení.
Původním návrhem napadané usnesení městského soudu zrušilo rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 12. 1998, č.j. 8 C 101/98-20, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 3. 1999, č.j. 8 C 101/98-28, s tím, že věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Jeho výsledkem bylo usnesení tohoto soudu o přerušení řízení ze dne 28. 9. 1999, č.j. 8 C 101/98-37(38), které navrhovatel napadl odvoláním, o němž městský soud rozhodl svým usnesením ze dne 4. 2. 2000, č.j. 17 Co 19/2000-59 tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil.
Z uvedeného vyplývá, že řízení před obecnými soudy ve věci stěžovatele stran zaplacení částky 100 520,- Kč s přísl., kterou požaduje po žalované České republice, Policejním prezidiu ČR, Praha 7, S. 27, dosud pravomocně skončeno nebylo.
Za daného stavu věcí jsou oba návrhy stěžovatele, o nichž Ústavní soud řízení spojil svým usnesením ze dne 11.7.2000, č.j. II. ÚS 563/99-23, návrhy předčasnými, neboť svých práv se může stále domáhat v řízení před obecnými soudy. Teprve po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, lze hledat ochranu před Ústavním soudem.
Je proto zřejmé, že stěžovatel ve své pravomocně neskončené věci všechny procesní prostředky ve smyslu §75 odst. 1 zákona vyčerpat zatím nemohl a tudíž ani nevyčerpal.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle §43 odst. 1, písm. e) zákona mimo ústní jednání návrh pro jeho nepřípustnost odmítnout.
Návrhem na rozhodnutí o nákladech řízení před Ústavním soudem stěžovatel patrně míní návrh ve smyslu §62 odst. 4 zákona.
Řízení o návrhu stěžovatele nebylo skončeno meritorně, nýbrž pouze odmítnutím návrhu. Ústavní soud o sporu mezi účastníky tedy nerozhodoval. Postup podle §62 odst. 4 zákona přitom může odůvodnit pouze princip vítězství ve sporu, tzn. jedině výsledek řízení ve věci samé. Jelikož tomu tak ve věci této nebylo, Ústavní soud o náhradě nákladů nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 19.července 2000
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj
K: