ECLI:CZ:US:2000:2.US.81.2000
sp. zn. II. ÚS 81/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti J. M., právně zastoupeného JUDr. R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 28 Co 343/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 28 Co 343/99, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 28 Co 343/99, Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II., kterým Městský soud v Brně zamítl návrh navrhovatele na zaplacení částky 874 506,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1993 do zaplacení a dále vyslovil, navrhovatel je povinen nahradit odpůrci náklady řízení v částce 37 625, - Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Stěžovatel ve své stížnosti uvádí, že podaným návrhem se u Městského soudu v Brně domáhal po vedlejším účastníku zaplacení částky 874 506,- Kč s příslušenstvím z titulu doplatku ceny za dílo. Během řízení před soudem prvního stupně úplatně postoupil žalovanou pohledávku třetímu subjektu a současně s tím učinil procesní úkon spočívající v návrhu na připuštění záměny účastníka na straně navrhovatele ve prospěch postupníka. S ohledem na skutečnost, že postupník zůstal pasivní a nesdělil soudu své stanovisko k vlastnímu vstupu do řízení, rozhodl soud prvního stupně ve věci tak, že návrh se zamítá a zavázal stěžovatele k náhradě nákladů soudního řízení.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel dále uvádí, že oba soudy sice postupovaly v souladu se zákonem, avšak použité kritérium pro uložení povinnosti uhradit náklady řízení - strana, která spor prohrála, bývá obvykle zavázána k náhradě nákladů řízení vzniklých vítězné straně (§142 odst. 1) - je v daném případě nepřiměřeně kruté. Odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 349/97, sp. zn. IV. ÚS 188/94. Stěžovatel se domnívá, že v daném případě byla vhodná spíše aplikace ustanovení §150 o. s. ř. Dle stěžovatele se jedná v jeho případě o mimořádnou situaci, kdy mu nelze klást k tíži pasivitu nabyvatele pohledávky.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Správně dospěl odvolací soud ve svém výše uvedeném rozhodnutí k závěru, že důvody uváděné žalobcem (stěžovatelem) v odvolání nejsou důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. §150 o. s. ř. , které by měly vést k právním závěrům, které navrhoval žalobce ohledně nákladů řízení. Aplikace ust. §142 odst. 1 o. s. ř. při rozhodování soudu prvního stupně bylo v daném případě správné.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 90 Ústavy, čl. 4 odst. 4 nebo čl. 36 odst. 1 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 5. dubna 2000