ECLI:CZ:US:2000:2.US.83.99
sp. zn. II. ÚS 83/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr.Miloše Holečka ve věci ústavní stížnosti M. K., zast. Mgr. M.K., advokátem, proti usnesením Policie České republiky, dopravního inspektorátu v Karviné ze 4.1.1999 č.j. ORKA-143/Tč-DI-98 a Okresního státního zastupitelství v Karviné z 26.1.1999 zn. 2538/98-7 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhl zrušení usnesení Policie České republiky, dopravního inspektorátu v Karviné ze 4.1.1999 č.j. ORKA-143/Tč-DI-98, kterým byla odložena věc dopravní nehody ze 14.7.1998 v Havířově Podlesí na křižovatce ulic D. a N., a usnesení Okresního státního zastupitelství z 26.1.1999 zn. 2538/98-7, jímž byla stížnost proti uvedenému rozhodnutí policejního orgánu zamítnuta. Stěžovatel, který v přípravném řízení trestním vystupoval jako osoba poškozená, v ústavní stížnosti uvedl, že orgány činné v trestním řízení porušily čl.36,čl.37 odst.3, čl.38 a čl.40 odst.1 Listiny základních práv a svobod a tím ho zkrátily na jeho právech, neboť učinily nesprávný právní závěr na základě nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu, jejich postupem bylo znemožněno řádné projednání věci před soudem, který jediný rozhoduje o vině a trestu, věc nebyla projednána veřejně a bez zbytečných průtahů. Orgán policie a státní zastupitelství mu upřely možnost vyjádřit se ke všem důkazům, které navrhl, když je bezdůvodně neprovedly, čímž porušily zásadu rovnosti.
Orgány činné v trestním řízení jako orgány veřejné moci, proti jejichž rozhodnutím byla ústavní stížnost podána, ve svých vyjádřeních uvedly, že stěžovatelova základní práva neporušily. Namítly, že se důsledně řídily trestním řádem a navrhly zamítnutí návrhu.
Z návrhu na zahájení řízení, vyjádření účastníků řízení a vyšetřovacího spisu Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie České republiky, dopravního inspektorátu v Karviné z 23.11.1998 ČVS:ORKA-143/Tč-DI-98 byla podle §159 odst. 1 trestního řádu odložena věc dopravní nehody ze dne 14.7.1998 kolem 17.30 hodin v Havířově Podlesí na křižovatce ulic D. a N., při níž došlo ke zranění motocyklisty T.K.,. který dne 16.7.1998 svému zranění podlehl. K nehodě došlo srážkou motocyklu zn. Yamaha 1000, který řídil T. K., a osobního automobilu zn. Ford Mondeo, který řídil P. D. Bylo konstatováno, že dopravní nehodu zavinil výlučně T. K. v důsledku nepřiměřené rychlosti svého motocyklu a že nejde o podezření ze spáchání trestního činu a není namístě věc vyřídit jinak.
Proti tomuto usnesení podal stížnost M. K. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné usnesením ze 7.12.1998 zn. 2538/98 usnesení policejního orgánu podle §149 odst. 2 písm. b) trestního řádu zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Po doplnění důkazního řízení Policie České republiky, dopravní inspektorát v Karviné vydala dne 7.1.1999 usnesení č.j.ORKA-143/Tč-DI.98, které je totožné s předchozím usnesením.
Také proti tomuto usnesení podal M. K. stížnost, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné usnesením z 26.1.1999 zn. 2538/98-7 jako nedůvodnou zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. V odůvodnění svého usnesení státní zástupce konstatoval, že policejní orgán již provedl všechny potřebné důkazy a ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím právním závěrům.
Po přezkoumání vyšetřovacího spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že policejní orgán doplněním dokazování, zejména k otázce postavení automobilu po nehodě, což mělo význam i pro znalecký posudek, náležitě zjistil skutkový stav věci a dovodil z něho adekvátní právní závěry, na jejichž základě odložil věc, protože nejde o podezření ze spáchání trestného činu. Jak orgán policie, tak státní zastupitelství se důsledně řídily předpisy trestního řádu.
Ústavní soud ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí učinil v posuzované věci tento závěr:
Z čl. 39 a 40 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahů mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kým. Úprava těchto otázek trestním řádem uvedené zásady neporušuje. Z tohoto hlediska žádné stěžovatelovo základní právo nebylo porušeno. V posuzované věci ve skutečnosti, že policejní orgán věc odložil a okresní státní zastupitelství toto rozhodnutí potvrdilo, nelze spatřovat porušení stěžovatelových ústavně zaručených veřejných práv, jejichž ochrana je v kompetenci Ústavního soudu. Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byl někdo trestně stíhán, Ústava nezaručuje.
Skutečnost, že rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení nebyla porušena stěžovatelova základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Proti usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 19. září 2000
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu