ECLI:CZ:US:2000:2.US.96.2000
sp. zn. II. ÚS 96/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Celního ředitelství, za něhož jedná JUDr. M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2000, č. j. 31 Ca 165/99-26, č. j. 31 Ca 166/99-22, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.
Dne 16. 2. 2000 obdržel Ústavní soud stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2000, č. j. 31 Ca 165/99-26, č. j. 31 Ca 166/99-22, ve které navrhovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem byl zkrácen na svých právech, neboť předmětný soud nepřihlédl ve svém rozhodování k předchozím rozhodnutím Ústavního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jakož i Krajského soudu v Českých Budějovicích, která se týkala téže věci a stejných účastníků řízení (dceřiné společnosti ČSOB, a. s., O. B. H., a. s.). V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel rozebírá problematiku globálního zajištění celního dluhu a výkladu tohoto pojmu příslušnými rozhodnutími obecných soudů a Ústavního soudu.
Soudce zpravodaj z napadeného rozsudku zjistil, že tento soud ve spojených věcech žalobkyně ČSOB, a. s., proti žalovanému Celnímu ředitelství v řízeních o žalobách proti rozhodnutím stěžovatele ze dne 3. 9. 1999, č. j. 7542/99/01-1670 a č. j. 7480/99/01-1643, rozhodl tak, že obě rozhodnutí zrušil a věci vrátil stěžovateli k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížností napadat pravomocná rozhodnutí v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem a tímto rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je ve smyslu §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pravomocně skončené řízení, když stěžovateli se ukládá vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje.
Z napadeného rozsudku je však zřejmé, že řízení ve věcech napadených správní žalobou, nebylo pravomocně skončeno, když právě citovaným rozsudkem byla předmětná věc vrácena stěžovateli k dalšímu řízení.
Soudce zpravodaj se s ohledem na důvod odmítnutí ústavní stížnosti již nezabýval vadou podání ve smyslu ustanovení §29 a §30 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a odmítl podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou, neboť v právní věci se nejedná o konečné rozhodnutí soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 18. dubna 2000