ECLI:CZ:US:2000:3.US.112.99
sp. zn. III. ÚS 112/99
Usnesení
III. ÚS 112/99
Ústavní soud rozhodl dne 15. 6. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. T., zastoupené JUDr. N. P., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. listopadu 1998, sp. zn. 9 Co 787/98, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. června 1998, sp. zn. 13 C 1608/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. listopadu 1998 (9 Co 787/98-143) a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne
29. června 1998 (13 C 1608/95-117) a tvrdila, že těmito rozsudky oba obecné soudy porušily čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky; porušení označených článků Listiny základních práv a svobod spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy neprovedly všechny jí navrhované důkazy a nezdůvodnily, proč tyto důkazy neprovedly. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu s tím, že ústavní stížností napadená rozhodnutí této judikatuře nevyhovují.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněná podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, v ústním jednání, a bez přítomnosti účastníků, návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne (§72
odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona).
Z odůvodnění napadených rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. listopadu 1998 (9 Co 787/98-143) a Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. června 1998
(13 C 1608/95-117) nevyplývá, že by došlo k zásahu do ústavně zmiňovaných práv stěžovatelky, jichž se stěžovatelka dovolává. Oba obecné soudy se dostatečným způsobem vypořádaly se všemi jejími námitkami a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnily (§157
odst. 2 o. s. ř.), proč je jejich rozhodnutí o výchově a výživě nezletilých dětí právě takové, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí a v jeho odůvodnění. Okresní soud se rovněž zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal s návrhy navrhovatelky na doplnění dokazování provedením dalších důkazů a zcela vyčerpávajícím způsobem splnil pokyn krajského soudu
(§226 o. s. ř.) k doplnění dokazování před vydáním svého rozhodnutí a pokud své rozhodnutí vyložil za ústavněprávní interpretace platného zákona, nelze takovéto rozhodnutí soudu považovat za protiústavní.
Pro takto rozvedené důvody bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 15. června 2000